Slovenská regulace finančních zprostředkovatelů


Slovenska vláda se po vzoru České republiky snaží protlačit zákon o regulaci finančních zprostředkovatelů, zejména pak jejich provizí. Zatímco návrh zákona, který v České republice začal platit od 1. 12. 2016 a výrazným způsobem zasáhl pojišťovací trh, už se zdál být i tak dost přísný, slovenský návrh se zdá se zachází ještě dále. Co si slovenská novela zákona připravila pro finanční zprostředkovatele a čím se liší od reformy provedené v ČR?

Co se změnilo v ČR?

V České republice začala s účinností od prosince 2016 platit novela zákona o pojišťovnictví, která výrazným způsobem omezila vyplácení provizí v rámci životního pojištění. Změny se dotkly jak tzv. rezervotvorných produktů, tak čistě rizikových životních pojistek. Čeho se naopak regulace nedotkla vůbec, jsou neživotní pojištění a úrazová připojištění.

Pro finanční poradce bylo hlavní změnou zejména rozložení vyplácených provizí do pěti let s možností vyplacení zálohy, která je ovšem rovnoměrně vratná. Pro zprostředkovatele to v podstatě znamená zavedení pětiletého storna. Pro finanční zprostředkovatele to jistě nebyla radostná zpráva, jelikož se jim z původního dvouletého storna prodloužila doba ručení o tři roky. Výrazným způsobem se tak zvýšilo jejich riziko vůči vratkám provizí při předčasném ukončení smlouvy životního pojištění. Při výpovědi smlouvy životního pojištění v prvních pěti letech tak má zprostředkovatel nárok jen na jednu šedesátinu sjednané provize za každý měsíc, po kterou smlouva o pojištění existovala.

Jistě radostnější zprávou pro klienty byla změna, která zavedla rozložení počátečních nákladů u životních pojistek rovněž na období pěti let. Klientům by to tak konečně mělo zajistit nenulové odkupné v prvních letech. Až doposud bylo pravidlem, že klient při zrušení smlouvy do dvou let od počátku neobdržel žádné odkupné, jelikož veškeré zaplacené pojistné bylo použito na uhrazení těchto počátečních nákladů. Pojišťovny tak nově musejí náklady rovnoměrně rozdělit do pěti let, tzn., že za každý měsíc, ve kterém smlouva o pojištění trvá, si může pojišťovna odečíst jednu šedesátinu z celkových počátečních nákladů. Otázkou zůstává, jak se toto nařízení promítne ve prospěch klienta, jelikož pojišťovny si mohou odkupné během prvních let ponechat prostřednictvím poplatku za předčasné ukončení smlouvy.

Jak je na tom Slovensko?

Na konci března přišlo slovenské ministerstvo financí s návrhem novely zákona o finančním zprostředkování a v rámci navrhovaných změn zachází ještě dále než její český protějšek. Výška provize vyplácená finančním zprostředkovatelům by měla být omezená shora a její výplata by měla být rozložená dokonce do sedmi let. Navrhované změny se týkají nejen životního pojištění, ale dokonce i zprostředkování úvěrů a neživotního pojištění.

Co se týče pojistných produktů, novela zákona počítá s rozložením provize do sedmi let a to i v případě, že by byl daný produkt sjednán na kratší dobu. Výjimku by tvořily produkty uzavřené pouze na 12 měsíců, těch by se tato nová regulace netýkala. Navrhovaný strop pro provize by měl být na úrovni maximálně 130% ročního pojistného. U úvěrů se počítá rovněž se sedmiletým rozložením provize a s omezením výšky provize opět na maximálně 1,3% z velikosti úvěru. Na rozdíl od České republiky se Ministerstvo financí na Slovensku rozhodlo přistoupit i ke změnám v rámci neživotního pojištění. Maximální provize by u těchto produktů měla být stanovená na 10% ročního pojistného.

K prvnímu návrhu zákona se vyjádřila i generální tajemnice AFISP (Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců na Slovensku) paní Darina Huttová: „Prvotný návrh tak, ako ho predstavilo ministerstvo financií je samozrejme pre náš sektor veľmi tvrdý, ale vnímame ho ako návrh, ktorý bude predmetom odbornej diskusie. Túto diskusiu chceme a budeme viesť najmä s cieľom udržať úroveň klientských výhod, ktorých garantom sú vo vzťahu ku trhu finančných produktov, často najmä finanční sprostredkovatelia."

Změny se mají dotknout i pojišťoven a bank. Podle návrhu by si po přijetí novely mohla pojišťovna uplatnit jako daňový náklad pouze 100% ročního pojistného. Dá-li finančnímu zprostředkovateli více, jde to přímo z její kapsy. U neživotního pojištění, kde bude provize omezena na 10% z ročního pojistného, si pojišťovna bude moci daňově odečíst pouze 7% ročního pojistného. Jen pro srovnání, současná provize na poli neživotních produktů je okolo 20% z ročního pojistného. Provize za zprostředkování úvěrů, včetně hypoték, bude zastropováno na 1,3% výše úvěru a banky si budou moci daňově uznat pouze 1%.

Jestliže návrh projde, předpokládá se nabytí účinnosti od počátku roku 2018.

V roce 2015 bylo pod deseti největšími finančně-zprostředkovatelskými firmami na Slovensku registrováno přibližně 11 590 poradců. Graf níže ukazuje průměrný počet uzavřených smluv za deset největších finančně-poradenských firem na Slovensku za rok 2015.



Přes finančně poradenské struktury došlo k uzavření celkem 32 000 hypotečních úvěrů o celkové objemu okolo 1,8 miliardy euro. Což znamená, že průměrná výše hypotečního úvěru na Slovensku činní přibližně 56 000 euro. Jestliže bychom vzali 56 000 hypotéku jako náš modelový příklad, vyšla by nám nová provize, tak jak ji navrhuje regulace někde okolo 728 euro za sjednaný hypoteční úvěr. S rozložením provize na sedm let, bez zálohové provize, by to měsíčně vycházelo na 9 euro měsíční odměny.

Co lze očekávat?

Pokud tyto změny projdou, lze očekávat snížení počtu finančních zprostředkovatelů a to možná i o třetinu.

Finanční zprostředkovatel by se tak novou regulací dostal do úzkých. Pokud přistoupí na rovnoměrné vyplácení provizí v následujících pěti letech, riskuje, že při nedostatečném počtu klientů doslova nebude mít na chleba. Pokud naopak využije možnosti vyplacení celkové zálohové provizi, vystavuje se vysokému riziku vratek. Ačkoliv většina populace považuje finanční zprostředkovatele za onen „kámen úrazu“, pravdou je, že osekávání provizí problém nevyřeší. Nepoctiví poradci stejně najdou způsob jak nastalé regulace obejít.

To, že se sníží počet finančních zprostředkovatelů je na jednu stranu žádoucí, na druhou stranu je tento trh zapotřebí. Finanční poradci se ve většině případů snaží pro klienta najít to nejlepší řešení jeho situace, a pokud se touto činností chtějí zabývat dlouhodobě, musejí svou práci dělat poctivě. Drastické omezování provizí nebo vystavování zprostředkovatelů vysokému riziku může způsobit odliv těchto lidí z oboru. To ovšem nijak nezabrání tomu, aby pojišťovny dál na svých pobočkách své předražené a mnohdy nevýhodné produkty sami nabízely. Nikdo totiž nebrání ani nijak nereguluje pojišťovny v tom, aby předražené či nevhodné produkty samy vytvářely a nabízely. Klient tak bez finančních poradců skončí opět na pobočce bank a pojišťoven, kde bude vystaven škále produktů bez jakéhokoliv porovnání.

Celá regulace provizí vychází z tvrzení, že se jedná o ochranu spotřebitele tím, že se zamezí častému přepojišťování smluv. To jisté míry lze souhlasit. V České republice i na Slovensku je míra přepojišťování smluv vyšší než v Evropě. "Situace, kdy je v ČR ukončeno 800.000 smluv a ve stejném období jich je sjednáno 600.000, není při existenci 5,7 milionu aktivních smluv dobrá a neodpovídá zdravému vývoji produktu, který je konstruován jako dlouhodobý," uvedl ředitel asociace Jan Matoušek. 5 Častým přepojišťováním smluv, zejména u životního pojištění, v prvních letech existence smlouvy, klient ztrácí většinu „naspořených“ peněz. Regulace provizí má tak zamezit zejména těmto praktikám.

Co již nelze pochopit je, proč se nová regulace vztahuje a má vztahovat i na riziková připojištění a ještě hůře na neživotní pojištění na Slovensku. U rizikových připojištění klient žádné peníze v případě přepojištění neztrácí. Prodlužování storna na pět let může vést k tomu, že nakonec prodělá klient, jelikož se poradcům nebude chtít smlouvy rušit a zakládat klientovi výhodnější smlouvy.

Omezení neživotního pojištění na Slovensku se jeví jako naprosto zbytečné. U tohoto typu pojištění při zrušení smlouvy klient žádné peníze také neztrácí, jedná se čistě o komoditní pojištění. Rozkládání provizí do sedmi let a výrazné omezování provizí jen sníží chuť i možnost finančních poradců ušetřit klientovi peníze na těchto produktech. Jsou to přitom tyto produkty jako povinné či havarijní pojištění, nebo pojištění domácností, kde umí finanční poradci ročně ušetřit klientovi nemalé peníze.

K profiltrování trhu s finančními poradci by rozhodně dojít mělo. Otázkou je, zda cesta přes provize je ta správná. Proč omezovat provize, když by mělo zejména dojít k omezení počtu poradců, kteří jsou nevzdělaní a nepoctiví? Regulace provizí na faktu, že do odvětví může vstoupit prakticky kdokoliv, nic nezmění.