10 vlastností seriózní dluhopisové emise


Dluhopisy emituje dnes kdekdo, nabídky výnosů a provizí mnohdy zastíní klientům i jejich poradcům oči. Přinášíme 10 jednoduchých pravidel, které je užitečné nepřehlížet.

1)Finanční výkazy

Pokud někdo emituje dluhopisy a nezveřejní své finanční výkazy, tak nemá smysl se takovou dluhopisovou emisí vůbec zabývat. Firmy od určité velikosti mají povinnost své výkazy auditovat a předkládat je v konsolidované podobě. To znamená tak, aby byly informace očištěny o vnitroholdingové transakce. Jedině takové výkazy mají reálnou vypovídající hodnotu o kreditní kvalitě firmy. Navíc finanční výkazy by neměly být příliš staré. Reálnou vypovídající hodnotu ztrácí už po několika měsících. Proto ty firmy, které chtějí být transparentní, zveřejňují i průběžné výsledky hospodaření, aby poskytly investorům co nejpřesnější obraz o své finanční pozici a hospodaření.

2)Prospekt

Prospekt dluhopisové emise či dluhopisového programu je zcela zásadní věc. Zejména, pokud se jedná o prospekt schválený Českou národní bankou. Takový prospekt klade nezanedbatelné množství nároků na emitenta co do informačních povinností. Pokud je emitent splní, tak teprve poté je prospekt schválen regulátorem. Toto síto bývá celkem jemné, protože spousta menších firem a „garážových emisí“ zde neobstojí. Jde především o schopnost dodat v řádné formě finanční výkazy, vlastnickou strukturu, detailně popsat své podnikatelské aktivity a rizika spojená s podnikáním.

3)Práva věřitelů v emisních podmínkách

Práva věřitelů popsaná v emisních podmínkách nebo prospektu jsou velmi důležitou kapitolou pro rozhodování investora. Zejména podstatné je pořadí držitelů dluhopisů při vypořádání pohledávek za společností. Nebývá výjimkou, že věřitelé jsou v podřízené roli vůči bankám. Někdy ovšem bývají v podřízené roli i vůči dalším subjektům. Podřízenost v tomto případě znamená, že pokud dochází k uplatňování věřitelských práv, tak jsou poslední na řadě. Kromě toho v emisních podmínkách bývají ošetřené situace, jakým způsobem mohou věřitelé postupovat vůči emitentovi. Emisní podmínky se zkrátka vyplatí číst.

4)Kupón dluhopisu odpovídá kreditnímu riziku a době splatnosti

Každý dluhopis má svou cenu. I ty nejrizikovější z nich má smysl kupovat, ale otázkou je, jaká je správná cena kompenzující riziko emitenta a čas, po který nemám svůj kapitál k dispozici. Nicméně při samotném úpisu bývá zvykem, že se dluhopis upíše za cenu blízkou nominálu. A tak samotný kupónový výnos už by měl reflektovat míru rizika. Je potřeba si uvědomit, že současná hladina úrokových sazeb v ČR je nula. Respektive státní dluhopisy vydělávají -0,2% ročně například na 5letém horizontu.

5)Transparentní vlastnická struktura

Nedokážu si úplně dobře představit, že půjčím peníze prostřednictvím dluhopisů, a nebudu vědět, komu jsem je vlastně půjčil. Vlastnická struktura, která je transparentní, je tedy velice podstatná. A ještě podstatnější je, jaký dopad by měl případný default emitenta na jeho vlastníky. Hlásí se ke své firmě? Jsou statutáry v představenstvu či dozorčí radě? Mají nějaký další byznys propojený s firmou? Dobrý signálem je, když vlastník má ve firmě drtivou většinu svého majetku. Krach jeho firmy by tak nevedl pouze k tomu, že přijdete o peníze vy, ale on by dopadl ještě hůř. To už je slušná motivace snažit se, aby firma dostála všem závazkům.

6)Úpis v souladu s pravidly

Úpis dluhopisů má svoje pravidla. A ta je třeba dodržovat. Veřejně nabízet dluhopisy a propagovat mohou pouze emitenti, kteří mají prospekt schválený od České národní banky a malí emitenti s objemem emise milionu eur. Případně takové instrumenty, jejichž minimální investice je 100 tisíc EUR. I takové dluhopisy však musejí být sjednány řádně skrze obchodníky s cennými papíry s licencí k tomu určenou. Rovněž je třeba řádně informovat klienta o rizicích spojených s instrumentem, jednat v souladu s jeho investičním dotazníkem a poskytnout mu všechny povinné informace o emitentovi.

7)Marketing emitenta

Vždy je problém, když marketing emitenta je příliš agresívní v úpisu dluhopisů. Finanční instituce, jako jsou fondy nebo banky, obvykle hledají aktivně dluhopisové emitenty, u kterých by mohly zhodnotit svůj kapitál. Platí tedy, že kvalitní dluhopisový emitent nemusí příliš marketingově „tlačit na pilu“ a kapitál si ho najde sám. Stačí, aby komunitu informoval o tom, že má v úmyslu upsat dluhopisy. Kvalitních emitentů je totiž na českém trhu relativně málo k velkému množství emitentů. Čím agresívnější marketing emitent má, tím obezřetnější byste měli být. Slova jako „garance“, „jistota“, „nízké riziko“, „stabilita“, „spoření“ nebo jakékoliv marketingové zveličování kreditní kvality je špatným signálem. Nešťastné pak bývá, když se firma chlubí majetkem, který jí nepatří. Různé obchodní spolupráce tak mohou vyvolat dojem, že ve skutečnosti emitent ovládá majetek, který si například pouze pronajímá či se nějakým způsobem podílel na jeho vzniku či správě.

8)Likvidita

Kvalitní dluhopisové emise mají rozvinutý sekundární trh. To znamená, že když takový dluhopis budete chtít prodat, nedá vám příliš práci najít pro tento instrument kupce. Cena se samozřejmě nemusí vždycky rovnat pořizovací ceně. Může být vyšší či menší. To záleží na nabídce dluhopisů emitenta, vývoji jeho kreditní kvalitě i nabídce ostatních instrumentů na trhu. Nicméně důležitá trhu v to, že za dluhopisem se skrývá nějaká majetková hodnota. Ty nejlikvidnější dluhopisy mají sekundární trh organizovaný na burze.

9)Omezené množství upsaného kapitálu

Dluhopisy mají-li být seriózní, tak není možné, aby se upisovaly stále dokola a donekonečna. Dluhopis má smysl vydávat za účelem financování konkrétního projektu. A ten má stanovený investiční rozpočet. Nebo vydávám dluhopis za účelem refinancování dluhu, nicméně vím, kolik ty dluhy činí. A pokud si půjčím více, tak nemám pro tyto peníze využití. A proč platit kupón z peněz, pro které nemám využití? V momentě, kdy peníze použiji do provozu. Nebo za účelem vyplacení si peněz pro sebe jako vlastník. A to určitě není znak dobrého emitenta.

10)Účel
Každá kvalitní dluhopisová emise má svůj účel využití finančních prostředků. Buď jsou to investice nebo refinancování dluhu. Slušný emitent účel využití prostředků z dluhopisů investorům sdělí. A sdělí jim ochotně i důvod, proč využívá zrovna dluhopisy za účelem takového financování. Šéfové firem mají povinnost chovat se jako řádný hospodáři. Proto by se měli snažit o minimalizování nákladů na kapitál. Emitenti by tak měli vysvětlit případné zapojení bankovních zdrojů a dalších cizích zdrojů kromě dluhopisů.


Chcete se dozvědět více? Naučit se číst ve finančních výkazech, seznámit se s dluhopisovými emitenty v ČR. Chcete vědět, kdo v ČR dluhopisy kupuje?

Přijďte na workshop Ondřeje Záruby 28.6. pro finanční poradce v Rajské budově VŠE v Praze.