Logo_pink_600pxLogo_pink_600pxLogo_pink_600pxLogo_pink_600px
  • PŘEDPLATNÉ
  • KONTAKT
  • PŘIHLÁŠENÍ

Úvodní slovo




Zdravím naše drahé čtenáře a čtenářky,

zdravím vás poprvé v roce 2021. Ten minulý rok byl extrémně tolerantní k bublinám. Mnozí finančníci vám budou tvrdit, že cena aktiv firem typu Apple, Tesla, ceny panelákových bytů v Dolních Kotěhůlkách, kancelářských budov v centru Prahy nebo prodejny nekvalitního textilu v nějakém Bohem zapomenuté lokalitě, je logicky navýšená o posuny v peněžní zásobě. Žijeme na kapitálovém trhu doslova zcela obklopeni bublinami. Na akciovém i dluhopisovém trhu. Říkáme si, že největší bubliny již musí splasknout, ale stále se nafukují. Stále slyšíme, že to není bublina. Že tento útvar má sice tvar jako bublina, že se zvětšuje stejně rychle jako bublina, ale že ve skutečnosti je pevný jako ocel a že nemůže zmenšit svůj objem nijak významně. Já na pohádky nevěřím. Třeba se budu mýlit i tento rok, ale nemyslím si, že tržní hodnota firem, jako je Apple nebo Tesla, je něco udržitelného. Protože na konci dne kapitalismus je pořád kapitalismus. S akciemi jsou spojena určitá práva, která se nemění. To samé platí pro dluhopisy. A to samé platí i pro nemovitosti. Když vše dosahuje historických maxim, je snadné uvěřit, že přichází nová doba, kdy se za dluhy nemusí platit a kdy baráky s menším nájemným rostou na hodnotě všemu navzdory. Proto vám radím nenaskakujte do aktiv při pohledu na zpětnou výkonnost. Tento pohled je zrádný a vzpomeňte si na krocana před Dnem díkůvzdání. Ten taky nemohl soudit svého pána podle dnů, které předcházeli tomu, než ho zamordoval a připravil rodině k večeři.

Přeji vám úspěšný týden
Ondra

Ondřej Záruba Analytik Comsense analytics a Fond českých korporátních dluhopisů SICAV

Zprávy z Česka

Začíná hodně těžký rok pro majitele retailových a kancelářských nemovitostí

Ten, kdo si myslel, že majitelé komerčních nemovitostí jsou s vakcínou z problému již venku, tak je krutě na omylu. Důvodů je pro to hned několik.

Začnou se sčítat padlí

Uprostřed bitevní vřavy nevíte, o kolik jste přišli vojáků. Když však bitva ustane, tak teprve zůstanete v šoku z toho, kolik vám jich chybí. Tak to je. Teď, když mají zavřeno v retailových centrech skoro všichni, tak nevíte, kdo má zavřeno, protože nemůže otevřít kvůli opatřením, a kdo má zavřeno, protože už nemá na výplaty a zboží. To se zjistí, jakmile se situace rozvolní. A že bude mezi retailovými nájemníky hodně obětí, o tom vůbec nemusíme vést debatu. Kdo přežije, bude pán. A to doslova pán situace. Obchod, který dokázal přežít koronavirovou krizi, si bude logicky vědom svého postavení. A jen hlupák by takové postavení nevyužil pro to, aby získal něco pro sebe. Nižší nájem nebo nějakou jinou formu podpory...Pochopitelně se takové situace dějí a dít ještě budou. Sebelepší obchodní centru typu Palladium nebude moct jednat z pozice síly s takovým nájemníkem, protože tentokrát nemá dlouhou frontu zájemců o nájemní prostor.

Nejlepší místa se obsadí nejlepšími z těch horších míst

Pokud jsem byl dobrý nájemník na horší adrese, tak teď mám určitou šanci se přesunout na lepší adresu za podmínek, které jsou mnohem výhodnější. Ale pokud jsem v roli majitele obchodního centra na té horší adrese, tak musím doufat, že existují ještě nějaká horší obchodní centra či kanceláře, odkud se mohou přesunout nájemníci „do lepšího“ ke mně. Pokud ne, tak jsem dost pravděpodobně v existenčních problémech. To bohužel potká spoustu budov, které se nenacházejí na dobrých adresách.

Změna chování

Covid se bezpochyby podepsal na změně chování lidí. První podstatná změna je, že se velká část retailového obchodu ještě rychleji přesunula na internet. Druhá změna chování je klesající poptávka po kancelářské ploše. Hledání úspor=méně lidí + vyšší tlak na homeoffice předznamenávají, že se již nebude tak snadno pronajímat obrovská kancelářská plocha, jak to bylo v minulosti. Korporáty budou šetřit. A ty pražské korporáty zejména, protože v drtivé většině pražských korporátů se žádná raketová věda nevymýšlí. Velké zahraniční korporace v ČR mají často shared services zázemí. Tedy spíše tu hloupější část svého podnikání.

Množství transakcí a likvidita, zahraniční kapitál

Praha byla poměrně oblíbenou destinací pro zahraniční investory. To platilo. Teď jsme rizikovější trh, než je Západní Evropa. Dopady koronavirové krize na nás dopadly také hůře než na řadu okolních států. Cena komerčních i rezidenčních nemovitostí už před koronavirovou krizí u nás byla navíc dost vysoká. Dá se očekávat, že zahraničí bude preferovat spíše jiné trhy.

Dluh a past exitu

Soukromý kapitál valuace příliš neřeší. Developerská ekonomika zatím ještě funguje i v komerčních nemovitostech, ačkoliv už se objevují první projekty v problémech, které mají problém s nájemníky. Jakmile dojde k tomu, že nemovitost získá první vlastník po developerovi, tak už se na tržní valuace musí koukat, pokud do toho nevrazil peníze z prodeje firmy a pracuje s malou finanční pákou. Dnes je spousta vlastníků komerčních nemovitostí, kteří se pákují dluhem na samotnou hranu. Řada z nich jela na 100 %/100 %+ zadlužení vůči reálné tržní ceně už před koronavirovou krizí. Nyní se velká část z nich zcela nepochybně pohybuje vysoko nad 100 %. Jak je to možné? Jednoduše tím, že majoritu dluhu obstarává banka a zbytek dluhu obstarávají například dluhopisy, které jsou ale „schované“ nad nemovitostním SPV. Banky půjčují vesměs na dlouho, tam zas takový problém není. Problém je právě u těch 30-40 %, které tvoří dluhopisové dluhy, které mají pevnou dobu splatnosti většinou do 5 let. A nemovitosti pochopitelně neumí na podřízený dluhopisový dluh za 3-5 let vydělat z držby. A tak jedinou šancí je exit. Jenomže komu, když tyto firmy často nakupovaly nemovitosti o 5-20 % nad reálnou tržní hodnotu už před koronavirovou krizí? Když k tomu připočteme, že často si půjčují i na provozní náklady jejich headquarters, tak z toho máme celkem solidní problém, pokud je reálná tržní cena řady komerčních nemovitostí nižší o 10-30 % proti předkoronavirovým cenám. Adeptů máme celou řadu. S oblibou se tento sport provozuje zejména v Brně, kde je vysoká koncentrace obleků na míru a drahých vín, ale nízká koncentrace lidí schopných elementárních finančních počtů a profesionální správy nemovitostních portfolií.

Fondové valuace

Valuace nemovitostí v některých fondech mají ke skutečnosti asi tak blízko jako ochranka z Alberta k NAVY Seals. Nemovitostní fondy jedou stále linku „všechno bude fajn“ bez ztráty kytičky, ale sranda skončí, až se sečtou padlí nájemníci a porovná se reálně vybíraný nájem s tím, co se vybíral před dvěma lety. A porovná se zbývající délka nájemních smluv (WAULT) a kreditní kvalita nájemníků. Valuátoři jsou sice tvární jako modelína, ale všechno má své meze. A pak se začnou dít věci, díky kterým lidé rozhodně přestanou vnímat nemovitostní fondy zaměřené na komerční nemovitosti jako něco konzervativního. U těch, kde se navíc realizovaly nevýhodné nákupy v rozporu se zájmy jejich investorů od spřátelených skupin, to možná bude mít i hodně nepříjemnou právní dohru. Tady je to pro změnu taková brněnsko-lichtenštejnská záležitost.

Kavky došly

„Velcí kluci“ s oblibou rádi vydělávají na předlužených „wannabes“, kteří od nich kupují více či méně naleštěná aktiva za cenu, která je příliš vysoká. Teď, když wannabes mají svoje starosti s dluhem, tak bude celkem práce něco prodat s podobným ziskem.

Česko vstupuje do supervolebního roku

Rok 2021 bude velmi důležitým pro další politické směřování České republiky. 8. a 9. října se budou konat parlamentní volby, které rozhodnou nejen o osudu řady politických uskupení a osobností, ale budou velmi zásadní pro celkový vývoj naší země. Pojďme si shrnout, jak jsou na tom jednotliví aktéři 9 měsíců před volbami.

ANO

V letošním roce bude ANO z velké části one man show premiéra Babiše. Zůstává sice obklopen několika užitečnými a neschopnými politickými přívěšky, jako jsou Havlíček či Schillerová, ale osobnostně je toto hnutí zcela vyprázdněné. Řada významných osobností už hnutí opustila (Stropnický, Pilný, Komárek, Pelikán Telička a Maxová), jiné osobnosti byly použity a „opotřebeny“ (Šlechtová, Válková, Vojtěch, Vokřál, Ťok či Krnáčová) a další se zesměšnily zcela sami (Malá, Kremlík). Babišovi zůstávají „věrní“ z Agrofertu, jako jsou Faltýnek, Brabec nebo Feranec. Faltýnek neoplývá vysokou popularitou a Brabec už vůbec ne po situaci na Bečvě. Předseda sněmovny Vondráček působí velmi mdlým dojmem. V poslanecké sněmovně je většina poslanců ANO neviditelná. V senátu pak ANO hraje zcela zanedbatelnou roli. Trochu viditelnější postavou je pak europoslankyně Dita Charanzová, ale tu zase nesledují Babišovi voliči. Nejviditelnějšími postavami vedle Andreje Babiše tak jsou ministryně financí Schillerová a právě „superministr“ Havlíček. Když k tomu připočteme fakt, že Babišovi viditelně dochází politická síla uprostřed koronaviru a působí čím dál unavenějším dojmem, tak je evidentní, že ANO bude mít velký problém svou pozici hlavní politické síly u nás ustát. K celé situaci nepochybně nepomáhá čím dál složitější vztah Babiše s Evropskou unií.

Koalice ODS, TOP09 a KDU-ČSL

V této koalici je obrovský přetlak osob, které chtějí vládnout. Na rozdíl od ANO je zde spíše personální přetlak politických talentů, které čekají na to, až se dostanou k moci. Předseda ODS Fiala působí celkem slabým dojmem. To můžeme říct i o předsedkyni TOP09 Markétě Pekarové Adamové. Méně už pak o předsedovi lidovců Marianu Jurečkovi. V ODS je třeba zmínit především tři jména silných a ambiciózních politiků. Jsou jimi hlavně Jana Černochová angažující se zejména v oblasti obrany, Zbyněk Stanjura pro oblast financí a Martin Kupka, který má potenciál ve více resortech. Tito tři budou určitě mít ministerské ambice. Pochopitelně mnoho osobností s vysokou mírou politické obratnosti představuje také riziko jistých politických skandálů, které se mohou kolem nich vytvořit a stáhnout stranu dolů. Poměrně velký kapitál má ODS v senátu v Miloši Vystrčilovi, částečně pak v Miroslavě Němcové. V Evropském parlamentu pak působí poměrně silná dvojice Vondra a Zahradil. Obrovský potenciál může mít v budoucnu zejména Alexandr Vondra, který už je od loňska zase místopředsedou strany. Mimo parlament pak ještě významným hlasem ODS je bezpochyby Martin Kuba z Budějovic. A hodně viditelný, ač ne vždy úplně k potěšení čelních představitelů, je Pavel Novotný z Řeporyjí. A nesmíme zapomenout ani na Alexandru Udženiji.

TOP09 je velmi slabá nyní po avizovaném odchodu Miroslava Kalouska ze sněmovny. Karel Schwarzenberg sněmovnu opustí také, ale na rozdíl od Kalouska, bude nepochybně hrát mnohem menší roli v dalším politickém dění vzhledem k věku. Mladý Dominik Feri si vyzkoušel 4 roky v lavici poslance bez jakýchkoliv životních zkušeností, což mu vyneslo spoustu sledujících na sociálních sítích, ale jeho politický potenciál je jinak velice malý. Úplně bez vlivu nezůstává ani Jiří Pospíšil, s nímž musíme nadále počítat. Obrovský potenciál pro ekonomická témata má pak další europoslanec Luděk Niedermayer. Jinak toho „Topka“ moc co nabídnout nyní nemá.

KDU-ČSL vede Marian Jurečka, od kterého také můžeme čekat poměrně výrazné ambice. Zejména na postu ministra zemědělství. Ve sněmovně kromě něj jsou výraznějšími typy jen Bartošek a Bělobrádek. S Bělobrádkem s ohledem na jeho zdravotní potíže asi počítat již nelze. Bývalý předseda Výborný byl politikem s potenciálem, ale je otázkou, jestli se vrátí do vysoké politiky kvůli své rodinné situaci. Další viditelnější poslanec lidovců Čižinský bude zřejmě kandidovat na úplně jiné kandidátce Mikuláše Mináře. KDU-ČSL má nepochybně výraznou politickou osobnost i v Jiřím Čunkovi v senátu. V Evropském parlamentu o sobě dává vědět Tomáš Zdechovský, který také nebude úplně bez politických ambicí.

Z těchto tří stran koalice je jednoznačně v nejsilnější kondici ODS. Zejména v této straně je obrovský přetlak politických osobností, jež by mohly výrazně promluvit ve volební kampani do celkového výsledku. Lidovci budou mít také celkem přetlak na místa na kandidátkách. TOP09 je určitě nejslabším uskupením z této trojice momentálně. Tato koalice má poměrně vysokou šanci, že dosáhne volebního výsledku atakující 20 %. Bude mít i obrovskou výhodu v tom, že se kandidáti této koalice tak rychle neokoukají a že bude mít dostatek osobností specializující se na konkrétní témata. Na druhou stranu 90 milionů na volební kampaň je málo a koalici mohou do voleb ještě srazit některé menší až středně velké skandály některých představitelů, jež vznikly na regionální úrovni. Problémem také je, že se v koalici objevují společně euroskeptici s výrazně proevropskými kandidáty.

SPD

SPD sice působila pro řadu pozorovatelů směšně, ale stala se etablovanou protestní parlamentní stranou. Okamura sice přišel o čtyři poslance, z nichž asi nejvýraznější byl Lumobír Volný, ale v zásadě se to na preferencích SPD nijak nepodepsalo. Tato strana je víceméně one man show navenek, ale výraznou roli hraje Radim Fiala, který je nenápadnou dvojkou ve straně. Úspěšnou „akvizicí“ Okamurovy SPD je pak příchod do poslaneckého klubu Jaroslava Foldyny, který přešel z ČSSD. Ten nepochybně bude jedním z lídrů i pro podzimní volby. SPD má ve skutečnosti potenciál být poměrně úspěšnou stranou v opozici. Její vstup do vlády by pravděpodobně dal jejímu politickému pádu mnohem větší dynamiku, protože lidský kapitál se v SPD prakticky žádný nenachází, na rozdíl od toho finančního. Okamura si z kritizování vlády i opozice udělal politický byznys. Naskakuje na trendy konspiračních témat, které mu slouží jako koření pro dlouhodobou pozici kritiky EU. SPD bude s největší pravděpodobností pro český parlament tím, čím pro něj jsou již 30 let komunisté. Tedy stranou sbírající výrazně protestní hlasy těch, kteří nejsou spokojeni s našim geopolitickým i ekonomickým uspořádáním. Okamurovi však jeho podnikatelský projekt může výrazně přerůst přes hlavu, pokud dá dostatečně volnou ruku lidem, jako je Foldyna, kteří konají z přesvědčení.

Koalice Pirátů a STAN

Předseda Pirátů Ivan Bartoš má letos možnost přetavit v moc minimálně 10 let politické práce. Je bezpochyby obrovským politickým talentem s výbornými komunikačními schopnostmi. Je mimořádně populární mezi mladými voliči, ale neuráží ani řadu těch ve středním věku. Ve svých 40 letech je na vrcholu sil a jeho ambice musí být jednoznačně na čelních postech vlády. Když ne premiérském postu, tak minimálně na nějakém významném silovém ministerstvu. Obrovský politický kapitál mají Piráti i v Olze Richterové skrze sociální politiku. Kromě těchto dvou Piráty výrazněji reprezentuje Jakub Michálek, Mikuláš Ferjenčík a Vojtěch Pikal, ale žádného bychom neoznačili za „vládní materiál“. A zbytek pirátských poslanců je prakticky neviditelný. To je asi hlavní problém Pirátů, že mají zoufalý nedostatek politických osobností. Primátor Prahy Zdeněk Hřib úplně tento obraz nevylepšuje. STAN je postavena zejména na čtveřici politiků. Předseda Vít Rakušan je relativně nemastný neslaný. O něco výrazněji působí bývalý předseda Gazdík. Další méně výrazný typ je Jan Farský a čtvrtý je Stanislav Polčák, který je ovšem nyní uklizen v Evropském parlamentu.

Hlavním problémem této koalice je, že je hodně chudá na politické osobnosti. Tato koalice ale má přitom potenciál získat 50 poslanců +. K tomu ještě připočtěme další problém. Zatímco koalice ODS, TOP09 a KDU-ČSL se neshodne na některých postojí vůči EU, tak v rámci postojů vůči NATO se dá předpokládat, že nalezne společnou řeč. Tato koalice má sice relativně pozitivní vztah k EU, ovšem už si vůbec nejsme jistí tím, jak se staví k NATO.

ČSSD

Tato strana se řítí do obrovského volebního průšvihu. Jan Hamáček je sice nyní ještě politicky vlivným, ale jeho vliv bude každým dnem klesat s rostoucí pravděpodobnosti nezvolení ČSSD do sněmovny. Tato pravděpodobnost nezvolení je nyní již spíše větší než 50 %. 7,27 % z roku 2017 a 15 poslanců ČSSD prakticky nemá šanci zopakovat. Účast ve vládě s Babišem a komunisty je pro stranu posledním hřebíčkem do rakve v její polistopadové historii. Hamáček působí vedle Babiše mimořádně slabě. Ať už to bylo odvolávání ministra kultury Staňka nebo poslední akce se státním rozpočtem a daňovým balíčkem, tak obraz veřejnosti byl jasný. Hamáček byl slabý koaliční partner. Pár světlých momentů na jaře loňského roku v červeném značkovém svetru uprostřed koronavirové krize situaci již nezachrání. Koronavirová krize uspíšila pád této strany, kterou v parlamentu reprezentují dnes tak kontroverzní lidí, jako je Petr Dolínek, Roman Onderka nebo Kateřina Valachová. Výraznější postavou je možná Jana Maláčová jako ministryně práce a sociálních věcí, ovšem i ona není zrovna nejobratnější ve svých politických vyjádřeních. ČSSD bojuje rovněž s tím, že bojuje s nejvýraznější osobností své polistopadové historie, která zastává prezidentský úřad. S touto stranou tedy asi nelze příliš počítat v letošním roce.

KSČM

Další story schylující se ke svému konci. Po více než 30 letech to vypadá, že komunisté se budou pakovat z parlamentu. Totální vyprázdněnost ideové politiky byla podkreslena, když se ochránci pracujících stali hlavními spojenci jednoho z nejhorších kapitalistických vykořisťovatelů pracujících v podobě Babiše. Filip vyčerpal veškerý svůj politický potenciál a vlastní soudruzi ho chtěli už loni odvolat, což se jim nepodařilo jenom kvůli Covidu. Ostatní členové parlamentu jsou staří a politicky zcela opotřebovaní. Nejvýraznější postavou komunistů je europoslankyně Kateřina Konečná, která letos oslaví 20 let v politice, ale přesto jí je asi tak o 20-30 let méně než jejím známým spolustraníkům. Dá se očekávat, že výraznější hráči KSČM se rozutečou napříč politickým spektrem do nejrůznějších anti EU a anti NATO uskupení, což nahrává zejména SPD a Trikolóře.

Trikolóra

Projekt Václava Klause mladšího nevypadá na počátku letošního roku, že by měl reálnou šanci se prosadit. Nenahrává tomu personální skladba tohoto hnutí, které reprezentuje prakticky sám. Poslankyně Zahradníková, jež odešla spolu s ním z ODS, a poslankyně Hyťhová jsou prakticky neviditelné. Klaus mladší sice přitahuje pozornost relativně intenzivně, ale nedaří se mu známost svého jména přetavit v podporu voličů. Jeho anti EU postoje nyní nejsou tak populární, protože řada lidí vidí, jak komplikovaný byl Brexit. Oba Klausové jsou navíc antirouškaři. To jim sice získává nějaké sympatie lidí, kteří odmítají Covid přijmout jako fakt nebo kteří se ho nebojí, ale s rostoucím počtem nakažených osob tento názor také přestává být tak populární. Pravda je taková, že Trikolóra je personálně zcela vyprázdněná. Ideologicky je postavena na několika málo tématech, které nyní pro většinu osob nejsou prioritou. Naskočení na linku proti covidovým opatřením je akce ve stylu „tonoucí se stébla chytá“. Trikolóra totiž podobně jako SPD nepřináší kromě kritiky nic, co by se dalo zaregistrovat jako konstruktivní alternativní návrh. Klaus mladší tak sněmovnu pravděpodobně opustí.

Lidé PRO

Mikuláš Minář a David Ondráčka jsou nyní hlavními představiteli tohoto nově vzniklého uskupení, o kterém ani není jisté, zda půjde vůbec do voleb. Cílem je totiž ještě předtím nasbírat 0,5 milionu podpisů, které si vytyčilo uskupení získat. Minář je politicky zcela naivním aktivistou, který sice dokázal společně s dalšími lidmi z organizace Milion chvilek pro demokracii zorganizovat obrovské demonstrace proti Babišovi, ale je evidentní, že obrovské masy lidí na těchto demonstracích z drtivé většiny Mináře vůbec nebrali jako faktor pro svou účast. Obrovská energie, která dostala občany protestovat do ulici, byla vyvolána pochopitelně duem Babiš a Zeman. Tam je nutno hledat příčiny obrovské účasti na těchto demonstracích. Není to o tom, že by Minář dokázal dostat lidi na demonstraci. Je to o tom, že svým chováním je tam dostal právě Babiš, kterého už několik milionů lidí v této zemi má plné zuby. Mnohem politicky obratnější osobností než Minář je bezpochyby Ondráčka, který působil v Transparency International. O jeho politickém talentu není pochyb. Dalším důležitým hráčem by mohl být Jan Čižinský, který s Lidé PRO koketuje rovněž. Martin Hausenblas je dalším člověkem, který by mohl sehrát významnou roli. A na kandidátce se také může objevit Petr Ludwig nebo Dana Drábová. Lidé PRO je bezpochyby možností, jak se mohou dostat do politiky nové tváře. Ale řada těchto tváří zas tak nových není a navíc u řady z nich máme pochybnosti o kompetentnosti i čistotě úmyslů. Lidé PRO je dalším alternativním projektem ve stylu Věcí veřejných nebo i hnutí ANO, které je programově neukotvené a snažící se dělat „nepolitickou politiku“. Jak tyto „nepolitické“ projekty dopadly, již víme.

Potenciální příští premiéři

Andrej Babiš

Jedním z kandidátů pochopitelně zůstává Babiš. Hraje pro něj především spojenectví s prezidentem Zemanem. Babiš může získat jmenování premiérem za předpokladu, že ANO bude mít nejvíce hlasů ze všech stran ve volbách, ale nemusí nutně mít většinu. Minulost nás poučila, že Zeman je ochoten jmenovat i premiéra bez důvěry a dát mu relativně dlouhý prostor pro to, aby si jí obstaral. To se mu nakonec podařilo po posledních volbách. Ale aby se to stalo, tak bude zřejmě nutné, aby Babiš vyšel Zemanovi vstříc v jeho tématech. Zejména v otázkách Michala Koudelky v BIS, když nastane příležitost ho vyměnit v létě. Dále pak může podporovat Zemanův pohled na dostavbu Dukovan ruským dodavatelem nebo případně pokračovat v projektu Dunaj-Odra-Labe. Babiš má nicméně velmi nízký koaliční potenciál. Je vysoce nepravděpodobné, že by se mu podařilo být premiérem s většinovou podporou ve sněmovně v letech celé příští volební období. Bude mu chybět ČSSD a KSČM. Potenciálně je mohou nahradit SPD či Trikolóra, ale Trikolóra se spíše do sněmovny nedostane. SPD naposledy získala 22 poslanců a hnutí ANO 78, takže vyloučené, že by tato koalice mohla matematicky fungovat, to není. Ale definitivně by se rozpadla zahraniční politika hnutí ANO orientovaná na Evropskou unii, Německo a Západ vůbec. Pro SPD by to také bylo velmi nevýhodné se spojovat s Babišem. Proto si myslíme, že Babiš může být premiérem příště maximálně nakrátko bez důvěry. S důvěrou to je nepravděpodobné.

Petr Fiala

Fiala v zásadě nikomu nevadí. Nejsou s ním spojeny žádné skandály a přesto, že je nudný, je vlastně celkem pravděpodobným premiérem. Mnoho koaličních spojenců ho bude považovat za slabého a tak s jeho volbou bude souhlasit, protože tím vznikne prostor pro jejich záměry. Vlastní strana ho bude také podporovat. A to z úplně stejných důvodů. Fiala může být takovým Špidlou pravicové politiky, kolem kterého vyroste řada politických osobností, které mu přerostou přes hlavu. Jestli má Fiala na premiérské křeslo, se musíme nechat překvapit.

Ivan Bartoš

Pirátský předseda premiérem je noční můrou mnoha konzervativců. Když se odmyslí Bartošův vzhled, kde budí kontroverze jen jeho dredy, tak se jedná v zásadě o celkem schopného, kultivovaného a charismatického lídra. Bartoš má opačný problém, než který má Fiala. Zatímco Fialovi budou na záda dýchat nejrůznější političtí vlčáci s ambicemi, tak v případě Pirátů je politická konkurence značně menší. Bartoš je proti zbytku své strany gigantem, který má neotřesitelnou pozici.

Radek Vondráček

Pokud by opozice byla ochotna vládnout s ANO, tak pravděpodobně za podmínky, že premiérem nebude Babiš. V takovém případě je hlavním kandidátem na premiéra předseda sněmovny Radek Vondráček. Z politiků ANO představuje asi nejméně kontroverzní osobnost mezi známými tvářemi. Nicméně pořád by to v praxi znamenalo, že veškerá premiérská rozhodnutí by činil Andrej Babiš. A to si nepochybně ta méně naivní část opozice, kterou reprezentuje uskupení ODS,TOP09 a KDU-ČSL, uvědomuje. V případě Pirátů nebo alternativního Lidé PRO už to nemusí být tak jisté.

Někdo úplně jiný

V ANO mohou mít potenciálně premiérské ambice Schillerová nebo Havlíček, ale katastrofu, kterou by něco takového mohlo způsobit, si uvědomuje dost možná i sám Babiš. V ODS je druhým hlavním kandidátem na premiéra bezpochyby Stanjura, který je velice silným hráčem. Jeho chvíle by mohla přijít, kdyby například po ne úplně úspěšných volbách rezignoval na post předsedy Fiala. Piráti za Bartoše náhradu na premiéra těžko naleznou. A tak dalším možným premiérem je jakýsi nepolitický úředník. Ovšem vůle k takové akci bude velmi malá napříč politickým spektrem. Úřednická vláda by se hodila do krámu maximálně Babišovi. Na vrcholu koronavirové krize byl takovým největším adeptem pro tento post Roman Prymula, ale jeho hvězda přestává zářit se zmenšujícím se problémem Covid.

Změny politického kurzu a dopad na český byznys

Pochopitelně nejvíce poškozeným subjektem bude Agrofert. Ale když se podíváme do ostatních silných skupin, tak je evidentní, že politickou půdu bude ztrácet i PPF. Ta to měla posichrováno na více stranách v minulosti, ale teď o své hlavní spojence postupně přichází. Špatnou zprávou je politický vývoj i pro Czechoslovak group. Obecně bude pro velké korporace těžší dělat byznys se státem v nadcházejících letech. Klíčové státní zakázky se budou odehrávat zejména na ministerstvu obrany, kde dlouhodobě neplníme náš závazek vůči NATO v oblasti výdajů na obranu a obranné investice.

Dá se očekávat, že bude po koronavirové krizi čím dál větší tlak na ochranu finančních spotřebitelů. To může negativně dopadnout zejména na všechny poskytovatele nebankovních spotřebitelských úvěrů. Bude existovat rovněž obrovský politický tlak na zlevnění telekomunikačních služeb. Rovněž obrovský problém představuje nedostatek cenově dostupného bydlení. Dá se očekávat zvýšený příliv financí do zdravotního sektoru. A to zejména do platů zdravotního personálu, což může zásadně zhoršit výsledky hospodaření soukromých zdravotních organizací, protože ty budou muset nákladově držet krok. Výběr zdravotního pojištění a tedy i úhrada zdravotní péče se ale nezvýší, protože celkově bude výběr zdravotního pojištění spíše stagnovat v dalších letech. Stejný problém může postihnout i sociální zařízení a personál v těchto zařízeních.

Dá se rovněž očekávat, že se budou táhnout spory koronavirovými opatřeními poškozenými firmami se státem. To bude ještě poměrně silné předvolební téma. Každopádně v letošním roce nabere politické směřování nový směr.

Český finanční trh v roce 2020

Se startem koronavirové krize koruna velmi prudce oslabila vůči oběma hlavním měnám. V případě EUR se dostala více než 2 Kč výše během několika málo dnů. Poté se navrátila do hladiny cca 1 Kč vyšší, než kde se nacházela na počátku loňského roku. Celkem koruna oslabila cca o 4 % během roku. Dolarový kurz se pak vyvíjel příznivěji. Dolar je nyní přibližně o 5,5 % levnější, než byl na počátku minulého roku. Nicméně v jednu chvíli byl o 15 % dražší, aby pak o 18 % klesl. Každopádně koruna zažila hodně neklidný rok, který nebyl jednoduchý ani pro importéry ani pro exportéry.
1
61 dluhopisových prospektů schválených v roce 2020

Obrovské číslo. Drtivá většina emisí (řádově 80 %) byla nevalné kvality, bohužel. Drtivá většina z těch nekvalitních byla naštěstí obchodně neúspěšná. Bohužel i v loňském roce se zadělalo na pořádné dluhopisové průšvihy.

5 schválených akciových prospektů

SAB Finance, KARO INVEST, Pilulka Lékárny, CZG-Česká zbrojovka group, eMan. Nic proti těmto jmenovaným. Za těžkou váhu lze považovat prakticky pouze Českou zbrojovku, ale ani ona není supertěžká váha českého byznysu. Kapitalizace skoro 9 mld. CZK není určitě málo, ale v mezinárodním měřítku je to pořád málo. Market cap 411 milionů USD český akciový trh nespasí. Polský CD Projekt, který vyvíjí počítačové hry, má kapitalizaci 7,5 mld. USD. Na veřejně obchodovaný trh potřebujeme dostat úplně jinou váhovou kategorii. Hráče typu Alza. To by byl gamechanger pro pražský akciový trh.

Index PX 8 % dole proti začátku roku

Nic naplat. Erste, ČEZ, Komerční banka, VIG či Moneta prostě neměly důvod pro nějaký zásadní růst hodnoty. Avast musel čelit skandálu. Výsledek je takový, že Index PX nevzkvétá. Ale hlavním problémem celého akciového trhu v Praze je, že se tu obchoduje s málo tituly. 11 firem v indexu je málo. Large capy má navíc Praha jen dva. Erste a ČEZ. Mid cap tituly jsou zde 4, přičemž jeden se bude brzo z burzy poroučet.

Prakticky všechny významné tituly poslední rok ztratily na hodnotě. Rostl akorát Avast a O2, ČEZ stagnoval.

Kapitalizace indexu PX je na 50 mld. USD, což je pro ČR spíše ostuda. Varšavský WIG má 278 mld. USD. Německý DAX pak více než 1 520 mld. USD.

Základní sazba blízko nuly, tržní úrokové sazby a výnosy státních dluhopisů minimální

3
Česká národní banka snížila v letošním roce významně hladinu základní úrokové sazby 2T Repo, na což bezprostředně reagoval i PRIBOR. Toto snížení se projevilo i v poklesu výnosů do splatnosti českých státních dluhopisů (pravý graf 5leté státní dluhopisy), ovšem ne tak významně. Od druhé poloviny roku výnosy státních dluhopisů mírně rostou.

Zprávy ze světa

Podle Anthonyho Fauciho bude návrat do normálu koncem podzimu roku 2021 pro většinu Američanů

Zřejmě většina lidí v USA i ve světě doufala v něco lepšího. Že dojde k proočkování rychleji a rychleji se bude moci rozvolňovat ekonomika. Jinými slovy Anthony Fauci, který je šéfem Národního institutu pro alergii a infekční choroby (NIAID) již od roku 1984 a hlavní americká tvář pro boj s koronavirem, říká, že USA čekají dalších 9 měsíců výrazných omezení. To rozhodně nelze hodnotit jako pozitivní zprávu. Tato omezení budou stát další peníze a dále oslabovat ekonomiku. USA výrazně zaostávají za svým cílem proočkovat 20 milionů obyvatel před koncem roku. Zatím disponují cca 12,4 miliony dózami vakcín, ovšem jen 2,7 milionu lidí bylo dosud proočkováno první ze dvou dávek.

Dá se očekávat, že k podobným průtahům za plánem bude docházet v Evropě i u nás. Proto slova Fauciho lze chápat jako vodítko i pro evropskou a českou situaci.

Divoká situace v americkém parlamentu

Povolební setkání amerických zákonodárců dává vysokou šanci na znovuzvolení do funkce Speaker of the House pro Nancy Pelosiovou, která letos oslaví již 81 let a která byla poprvé zvolena do Kongresu v roce 1987. Naopak tak jisté to nemá jako vůdce republikánské většiny Mitch McConnell. Důležitým momentem tohoto týdne bude společné zasedání obou komor parlamentu 6. ledna, které bude oficiálně počítat hlasy Sněmu volitelů, který zvolil prezidentem Joe Bidena. Předsedat tomuto jednání ovšem bude jako viceprezident USA Mike Pence. Dvanáct republikánských senátorů se přihlásilo k tomu, že budou bojovat za Trumpa a že zpochybní rozhodnutí Sněmu volitelů o tom, že zvolilo Bidena. Snaha je předem odsouzena k nezdaru, což uznali i samotní rebelující zákonodárci. Mike Pence vyzval kolegy republikány k tomu, aby před parlamentem předložili důkazy o volebních podvodech. Žalobu samotného Pence na výsledek voleb minulý týden v pátek zamítl federální soud. Zamezil mu tak odmítnout hlasy Sněmu volitelů z pozice formálního šéfa Senátu. Žalobu zamítl federální soudce, který byl jmenován do funkce Trumpem.

Mezi dvanácti senátory, kteří se chystají útočit na autoritu nově zvoleného prezidenta na půdě parlamentu je i vlivný Ted Cruz, který dokonce kandidoval v roce 2016 proti Trumpovi na prezidenta. Dá se očekávat, že snaha republikánů je v podstatě formalitou. Šance, že by něco změnili na tom, kdo nastoupí 20. ledna do Bílého domu, je přesně rovna nule. Ale jako vzkaz veřejnosti a přiživení konspiračních teorií pro populistickou pravici, jež reprezentuje Trump, to fungovat může. A to je také cíl všech těchto aktivit. Navíc, kdyby Trumpovi stoupenci takto nepostupovali, zesměšnili by veškeré své předchozí kroky. Senát má nicméně 100 členů a přibližně polovina z nich jsou republikáni. Zpochybňovat autoritu hodlá 12 z nich, což není zas až tak vysoké číslo. Senát také přehlasoval Trumpovo veto poměrem 81:13 vůči rozpočtovému balíčku na obranu ve výši 740 mld. USD. Stalo se tak poprvé, kdy republikáni přispěli k prvnímu přehlasování prezidentského veta Donalda Trumpa od jeho zvolení na mimořádné schůzi na Nový rok. Trump se mohl stát prvním prezidentem od doby Lyndona Johnsona, jehož veto nebylo přehlasováno. Nicméně Mitch McConnell, vůdce republikánské většiny v senátu, odmítl, aby těsně před koncem funkčního období kongresu, po 59ti úspěšných schváleních tohoto zákona v řadě, došlo k opaku.

Důležitým momentem pro americký senát jsou ještě senátní volby v Georgii, které se konají 5. ledna. V nich jsou ve hře dva mandáty, které jsou v těsné matematice senátu extrémně cenné.

Trumpovy zbývá do konce jeho funkce 16 dní. Jeho konec předznamenává zásadní politický obrat na světové geopolitické scéně, který budeme pociťovat od prvních dnů v úřadu Joe Bidena.

Na Ripple si došlápla Komise pro cenné papíry

Ripple (XRP) od počátku vznikal jako skutečný platební systém, který by mohly používat mj. banky. Byl tomu podřízen celý vývoj, který se soustředil především na levné a rychlé vypořádání transakcí společně s nutnou dávkou bezpečnosti a dalo by se říct, že cílem by bylo například nahrazení SWIFT plateb. Vrchol slávy zažil v letech 2017–2018. Jeho cena se tehdy vyšplhala až na 3,84 dolarů za kus, oproti začátku roku 2017 tedy jeho hodnota vzrostla o 64 000 %. Projekt vznikl už v roce 2012. S prudkým poklesem Bitcoinu a dalších kryptoměn se svezl i XRP. V roce 2020 se mohlo ještě zdát, že XRP ještě nějaký boom zažije, když jeho cena vzrostla (byť na zlomek původních maxim). Za pokles na dnešní hodnoty může především fakt, že americká Komise pro cenné papíry (SEC) podala na společnost Ripple žalobu za prodej nových coinů. Ta tím v podstatě vybírala nové prostředky na svůj provoz. Problémem je, že SEC považuje XRP za cenný papír s tím, že ho společnost Ripple prodávala bez patřičných registrací a zveřejňovaných informací (naprosto logicky). Společnost na prodejích získala kolem 1,38 miliardy dolarů, které samozřejmě dále putovaly do firmy. V podstatě se jednalo o neregulované IPO, kdy firma získala peníze, ale neplní základní štábní kulturu pro burzovně obchodované firmy.

Dalším tvrdým úderem je postoj směnáren, které pozastavují tradování XRP. Jednou z těch nejdůležitějších je Coinbase. Ta obchodování pozastavila poté, co byla zatažena do soudního procesu s tím, že údajně věděla o statutu XRP jako cenného papíru, a přesto ho dovolila volně obchodovat. A není sama, kdo k takovému kroku přistoupil. Dalšími hráči, kteří pozastavují obchodování XRP z obav ze soudních sporů, jsou například OKCoin či Genesis. Jednou z dalších směnáren je Binance. Jedná se o největší tržiště z pohledu objemu tradovaných peněz. Ta sice ještě obchodování nezastavila, nicméně tak plánuje učinit příští měsíc. Dnes se cena XRP pohybuje na hranici 0,23 dolarů za kus. Tedy asi 6% historického maxima této kryptoměny. Kapitalizace na hodnotě 10 mld. USD, což je méně, než kolik je valuace Erste.

Raketový nárůst ceny Bitcoinu na přelomu roku

Vynikající zhodnocení, jak se zdá, přilákalo celou řadu spekulantů a investorů k tomu, aby si zainvestovali podle zpětného zrcátka. Bitcoin minulý týden prolomil hranici 33 tisíc USD za kus. Tržní kapitalizace této kryptoměny prolomila hranici 600 mld. USD. Růst hodnoty Bitcoinu lze bezpochyby vysvětlit mnoha příčinami fundamentálního charakteru, jako je nárůst peněžní zásoby vyvolaná expanzivní měnovou politikou centrálních bank. Nicméně historie nám ukazuje, že tyto velice prudké nárůsty hodnoty jsou vyvolané především FOMO efektem. Tedy efektem toho, že máte obavu, aby vám neujel vlak, do kterého všichni naskakují. A čím více lidí do něj naskakuje, tím více máte pocit, že zůstanete na nástupišti osamoceni, když to neuděláte. Server bitcoin.com uvedl, ve kterých státech využívá největší množství lidí Bitcoin v poměru k počtu obyvatel. Na prvních místech se umístily Ukrajina, Rusko, Venezuela, Čína a Keňa. Až šesté byly USA a žádná země EU nefigurovala v top 10. Na vyspělých trzích se Bitcoin prosazuje daleko méně než na těch nějakým způsobem problematických. Fanoušci Bitcoinu v tom vidí důkaz o tom, že Bitcoin je lékem na nezdravý měnový systém. My v tom vidíme především obrovskou koncentraci šedé a černé ekonomiky v těchto zemích, která si Bitcoin oblíbila.

Co čekat od Bitcoinu? To je otázka, která souvisí s celou řadou dalších složitých otázek. Jak jsme psali již v předchozích týdenících, tak očekáváme, že se bude prosazovat právě spíše na trzích nevyspělých. Měnový systém západního světa a vyspělých ekonomik obecně má pochopitelně svoje problémy, ale také má za sebou desítky let boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Nedá se čekat, že něco takového jen tak hodí za hlavu. Do toho jsou zde velcí technologičtí hráči se svými vlastními projekty a ambicemi v oblasti elektronických peněz. Bitcoin je a i nadále bude spekulací. V posledních 12 měsících to byla spekulace více než úspěšná, protože se zhodnotila na 4,5 násobek. Hluboké příčiny bychom v tom zatím nehledali. Hodnota rostla a jak rostla více, tak do této spekulace naskakovalo čím dál více dalších spekulantů. Nic, co bychom neznali z jiných aktiv.
4

Číslo týdne


614 mld. USD



Je tržní kapitalizace Bitcoinu. Tedy asi jako akciového trhu v Dánsku (624 mld. USD) a o něco méně než v Itálii (683 mld. USD), Bitcoin má zhruba dvojnásobnou hodnotu, co korporace Walt Disney (328 mld. USD), farmaceutický gigant Roche (317 mld. USD) nebo výrobce grafických karet NVIDIA (323 mld. USD). Přesáhl i tržní hodnotu největší americké finanční skupiny Berkshire Hathaway, jejíž zakladatel a CEO se vyjádřil o Bitcoinu jako o „jedu na krysy“, což mu fanoušci Bitcoinu nyní s chutí připomínají. To ovšem neznamená, že tento bystrý devadesátník nemá, ostatně jako obvykle, pravdu.
5

Přehled trhů

Přehled akciových trhů

6
Minulý týden byl poklidný, protože byl zkrácený obchodní týden. Přesto si čínské akcie zvládly připsat skoro 3 %. Nahoru šly i středoevropské akciové trhy.

Na Nový rok byly světové akcie doslova pekelně drahé vyjádřeno ukazatelem P/B. V USA atakuje tento ukazatel hodnotu 4 (3,75) v průměru, což je nesmírně vysoká hodnota pro celý americký trh.

V souvislosti s hodnotou akciového trhu vám doporučujeme článek, který jsme napsali o společnosti Apple pro náš sesterský server Finsider.cz. V článku se snažíme poukázat na nesmyslnost současných valuací na příkladu nejhodnotnější firmy světa v kontextu vývoje jejího podnikání a reálných ekonomických výsledků, kterých dosahuje.

Výnosy státních dluhopisů

Výnosy do splatnosti 5letých státních dluhopisů:

ČR 0,61 %
Německo -0,75 %
USA 0,36 %
Čína 2,93 %

I v případě čínských dluhopisů platí, že došlo v posledním týdnu k nárůstu jejich tržní hodnoty.

Klíčové komodity

7
Bitcoin zažil minulý týden další prudký nárůst o cca 7 tisíc USD za kus. Za poslední rok už tak má 4,5 násobnou hodnotu.

K vývoji nejdůležitější komodity ropy jsme připravili článek pro server Finsider.cz.



Děkujeme za pozornost. Těšíme se na Vás opět příští týden!

Sdílet

Related posts

25. 5. 2022

Analytický týdeník 21/2022


Číst dále
18. 5. 2022

Analytický týdeník 20/2022


Číst dále
11. 5. 2022

Analytický týdeník 19/2022


Číst dále

Comsense analytics s.r.o.

Na Příkopě 988/31
110 00, Praha 1

Kontaktujte nás

+420 724 385 907
analyzy@comsense.cz

Sledujte nás

FaceBook
Twitter

© 2021 Comsense analytics.