Česko vstupuje do supervolebního roku

Rok 2021 bude velmi důležitým pro další politické směřování České republiky. 8. a 9. října se budou konat parlamentní volby, které rozhodnou nejen o osudu řady politických uskupení a osobností, ale budou velmi zásadní pro celkový vývoj naší země. Pojďme si shrnout, jak jsou na tom jednotliví aktéři 9 měsíců před volbami.

ANO

V letošním roce bude ANO z velké části one man show premiéra Babiše. Zůstává sice obklopen několika užitečnými a neschopnými politickými přívěšky, jako jsou Havlíček či Schillerová, ale osobnostně je toto hnutí zcela vyprázdněné. Řada významných osobností už hnutí opustila (Stropnický, Pilný, Komárek, Pelikán Telička a Maxová), jiné osobnosti byly použity a „opotřebeny“ (Šlechtová, Válková, Vojtěch, Vokřál, Ťok či Krnáčová) a další se zesměšnily zcela sami (Malá, Kremlík). Babišovi zůstávají „věrní“ z Agrofertu, jako jsou Faltýnek, Brabec nebo Feranec. Faltýnek neoplývá vysokou popularitou a Brabec už vůbec ne po situaci na Bečvě. Předseda sněmovny Vondráček působí velmi mdlým dojmem. V poslanecké sněmovně je většina poslanců ANO neviditelná. V senátu pak ANO hraje zcela zanedbatelnou roli. Trochu viditelnější postavou je pak europoslankyně Dita Charanzová, ale tu zase nesledují Babišovi voliči. Nejviditelnějšími postavami vedle Andreje Babiše tak jsou ministryně financí Schillerová a právě „superministr“ Havlíček. Když k tomu připočteme fakt, že Babišovi viditelně dochází politická síla uprostřed koronaviru a působí čím dál unavenějším dojmem, tak je evidentní, že ANO bude mít velký problém svou pozici hlavní politické síly u nás ustát. K celé situaci nepochybně nepomáhá čím dál složitější vztah Babiše s Evropskou unií.

Koalice ODS, TOP09 a KDU-ČSL

V této koalici je obrovský přetlak osob, které chtějí vládnout. Na rozdíl od ANO je zde spíše personální přetlak politických talentů, které čekají na to, až se dostanou k moci. Předseda ODS Fiala působí celkem slabým dojmem. To můžeme říct i o předsedkyni TOP09 Markétě Pekarové Adamové. Méně už pak o předsedovi lidovců Marianu Jurečkovi. V ODS je třeba zmínit především tři jména silných a ambiciózních politiků. Jsou jimi hlavně Jana Černochová angažující se zejména v oblasti obrany, Zbyněk Stanjura pro oblast financí a Martin Kupka, který má potenciál ve více resortech. Tito tři budou určitě mít ministerské ambice. Pochopitelně mnoho osobností s vysokou mírou politické obratnosti představuje také riziko jistých politických skandálů, které se mohou kolem nich vytvořit a stáhnout stranu dolů. Poměrně velký kapitál má ODS v senátu v Miloši Vystrčilovi, částečně pak v Miroslavě Němcové. V Evropském parlamentu pak působí poměrně silná dvojice Vondra a Zahradil. Obrovský potenciál může mít v budoucnu zejména Alexandr Vondra, který už je od loňska zase místopředsedou strany. Mimo parlament pak ještě významným hlasem ODS je bezpochyby Martin Kuba z Budějovic. A hodně viditelný, ač ne vždy úplně k potěšení čelních představitelů, je Pavel Novotný z Řeporyjí. A nesmíme zapomenout ani na Alexandru Udženiji.

TOP09 je velmi slabá nyní po avizovaném odchodu Miroslava Kalouska ze sněmovny. Karel Schwarzenberg sněmovnu opustí také, ale na rozdíl od Kalouska, bude nepochybně hrát mnohem menší roli v dalším politickém dění vzhledem k věku. Mladý Dominik Feri si vyzkoušel 4 roky v lavici poslance bez jakýchkoliv životních zkušeností, což mu vyneslo spoustu sledujících na sociálních sítích, ale jeho politický potenciál je jinak velice malý. Úplně bez vlivu nezůstává ani Jiří Pospíšil, s nímž musíme nadále počítat. Obrovský potenciál pro ekonomická témata má pak další europoslanec Luděk Niedermayer. Jinak toho „Topka“ moc co nabídnout nyní nemá.

KDU-ČSL vede Marian Jurečka, od kterého také můžeme čekat poměrně výrazné ambice. Zejména na postu ministra zemědělství. Ve sněmovně kromě něj jsou výraznějšími typy jen Bartošek a Bělobrádek. S Bělobrádkem s ohledem na jeho zdravotní potíže asi počítat již nelze. Bývalý předseda Výborný byl politikem s potenciálem, ale je otázkou, jestli se vrátí do vysoké politiky kvůli své rodinné situaci. Další viditelnější poslanec lidovců Čižinský bude zřejmě kandidovat na úplně jiné kandidátce Mikuláše Mináře. KDU-ČSL má nepochybně výraznou politickou osobnost i v Jiřím Čunkovi v senátu. V Evropském parlamentu o sobě dává vědět Tomáš Zdechovský, který také nebude úplně bez politických ambicí.

Z těchto tří stran koalice je jednoznačně v nejsilnější kondici ODS. Zejména v této straně je obrovský přetlak politických osobností, jež by mohly výrazně promluvit ve volební kampani do celkového výsledku. Lidovci budou mít také celkem přetlak na místa na kandidátkách. TOP09 je určitě nejslabším uskupením z této trojice momentálně. Tato koalice má poměrně vysokou šanci, že dosáhne volebního výsledku atakující 20 %. Bude mít i obrovskou výhodu v tom, že se kandidáti této koalice tak rychle neokoukají a že bude mít dostatek osobností specializující se na konkrétní témata. Na druhou stranu 90 milionů na volební kampaň je málo a koalici mohou do voleb ještě srazit některé menší až středně velké skandály některých představitelů, jež vznikly na regionální úrovni. Problémem také je, že se v koalici objevují společně euroskeptici s výrazně proevropskými kandidáty.

SPD

SPD sice působila pro řadu pozorovatelů směšně, ale stala se etablovanou protestní parlamentní stranou. Okamura sice přišel o čtyři poslance, z nichž asi nejvýraznější byl Lumobír Volný, ale v zásadě se to na preferencích SPD nijak nepodepsalo. Tato strana je víceméně one man show navenek, ale výraznou roli hraje Radim Fiala, který je nenápadnou dvojkou ve straně. Úspěšnou „akvizicí“ Okamurovy SPD je pak příchod do poslaneckého klubu Jaroslava Foldyny, který přešel z ČSSD. Ten nepochybně bude jedním z lídrů i pro podzimní volby. SPD má ve skutečnosti potenciál být poměrně úspěšnou stranou v opozici. Její vstup do vlády by pravděpodobně dal jejímu politickému pádu mnohem větší dynamiku, protože lidský kapitál se v SPD prakticky žádný nenachází, na rozdíl od toho finančního. Okamura si z kritizování vlády i opozice udělal politický byznys. Naskakuje na trendy konspiračních témat, které mu slouží jako koření pro dlouhodobou pozici kritiky EU. SPD bude s největší pravděpodobností pro český parlament tím, čím pro něj jsou již 30 let komunisté. Tedy stranou sbírající výrazně protestní hlasy těch, kteří nejsou spokojeni s našim geopolitickým i ekonomickým uspořádáním. Okamurovi však jeho podnikatelský projekt může výrazně přerůst přes hlavu, pokud dá dostatečně volnou ruku lidem, jako je Foldyna, kteří konají z přesvědčení.

Koalice Pirátů a STAN

Předseda Pirátů Ivan Bartoš má letos možnost přetavit v moc minimálně 10 let politické práce. Je bezpochyby obrovským politickým talentem s výbornými komunikačními schopnostmi. Je mimořádně populární mezi mladými voliči, ale neuráží ani řadu těch ve středním věku. Ve svých 40 letech je na vrcholu sil a jeho ambice musí být jednoznačně na čelních postech vlády. Když ne premiérském postu, tak minimálně na nějakém významném silovém ministerstvu. Obrovský politický kapitál mají Piráti i v Olze Richterové skrze sociální politiku. Kromě těchto dvou Piráty výrazněji reprezentuje Jakub Michálek, Mikuláš Ferjenčík a Vojtěch Pikal, ale žádného bychom neoznačili za „vládní materiál“. A zbytek pirátských poslanců je prakticky neviditelný. To je asi hlavní problém Pirátů, že mají zoufalý nedostatek politických osobností. Primátor Prahy Zdeněk Hřib úplně tento obraz nevylepšuje. STAN je postavena zejména na čtveřici politiků. Předseda Vít Rakušan je relativně nemastný neslaný. O něco výrazněji působí bývalý předseda Gazdík. Další méně výrazný typ je Jan Farský a čtvrtý je Stanislav Polčák, který je ovšem nyní uklizen v Evropském parlamentu.

Hlavním problémem této koalice je, že je hodně chudá na politické osobnosti. Tato koalice ale má přitom potenciál získat 50 poslanců +. K tomu ještě připočtěme další problém. Zatímco koalice ODS, TOP09 a KDU-ČSL se neshodne na některých postojí vůči EU, tak v rámci postojů vůči NATO se dá předpokládat, že nalezne společnou řeč. Tato koalice má sice relativně pozitivní vztah k EU, ovšem už si vůbec nejsme jistí tím, jak se staví k NATO.

ČSSD

Tato strana se řítí do obrovského volebního průšvihu. Jan Hamáček je sice nyní ještě politicky vlivným, ale jeho vliv bude každým dnem klesat s rostoucí pravděpodobnosti nezvolení ČSSD do sněmovny. Tato pravděpodobnost nezvolení je nyní již spíše větší než 50 %. 7,27 % z roku 2017 a 15 poslanců ČSSD prakticky nemá šanci zopakovat. Účast ve vládě s Babišem a komunisty je pro stranu posledním hřebíčkem do rakve v její polistopadové historii. Hamáček působí vedle Babiše mimořádně slabě. Ať už to bylo odvolávání ministra kultury Staňka nebo poslední akce se státním rozpočtem a daňovým balíčkem, tak obraz veřejnosti byl jasný. Hamáček byl slabý koaliční partner. Pár světlých momentů na jaře loňského roku v červeném značkovém svetru uprostřed koronavirové krize situaci již nezachrání. Koronavirová krize uspíšila pád této strany, kterou v parlamentu reprezentují dnes tak kontroverzní lidí, jako je Petr Dolínek, Roman Onderka nebo Kateřina Valachová. Výraznější postavou je možná Jana Maláčová jako ministryně práce a sociálních věcí, ovšem i ona není zrovna nejobratnější ve svých politických vyjádřeních. ČSSD bojuje rovněž s tím, že bojuje s nejvýraznější osobností své polistopadové historie, která zastává prezidentský úřad. S touto stranou tedy asi nelze příliš počítat v letošním roce.

KSČM

Další story schylující se ke svému konci. Po více než 30 letech to vypadá, že komunisté se budou pakovat z parlamentu. Totální vyprázdněnost ideové politiky byla podkreslena, když se ochránci pracujících stali hlavními spojenci jednoho z nejhorších kapitalistických vykořisťovatelů pracujících v podobě Babiše. Filip vyčerpal veškerý svůj politický potenciál a vlastní soudruzi ho chtěli už loni odvolat, což se jim nepodařilo jenom kvůli Covidu. Ostatní členové parlamentu jsou staří a politicky zcela opotřebovaní. Nejvýraznější postavou komunistů je europoslankyně Kateřina Konečná, která letos oslaví 20 let v politice, ale přesto jí je asi tak o 20-30 let méně než jejím známým spolustraníkům. Dá se očekávat, že výraznější hráči KSČM se rozutečou napříč politickým spektrem do nejrůznějších anti EU a anti NATO uskupení, což nahrává zejména SPD a Trikolóře.

Trikolóra

Projekt Václava Klause mladšího nevypadá na počátku letošního roku, že by měl reálnou šanci se prosadit. Nenahrává tomu personální skladba tohoto hnutí, které reprezentuje prakticky sám. Poslankyně Zahradníková, jež odešla spolu s ním z ODS, a poslankyně Hyťhová jsou prakticky neviditelné. Klaus mladší sice přitahuje pozornost relativně intenzivně, ale nedaří se mu známost svého jména přetavit v podporu voličů. Jeho anti EU postoje nyní nejsou tak populární, protože řada lidí vidí, jak komplikovaný byl Brexit. Oba Klausové jsou navíc antirouškaři. To jim sice získává nějaké sympatie lidí, kteří odmítají Covid přijmout jako fakt nebo kteří se ho nebojí, ale s rostoucím počtem nakažených osob tento názor také přestává být tak populární. Pravda je taková, že Trikolóra je personálně zcela vyprázdněná. Ideologicky je postavena na několika málo tématech, které nyní pro většinu osob nejsou prioritou. Naskočení na linku proti covidovým opatřením je akce ve stylu „tonoucí se stébla chytá“. Trikolóra totiž podobně jako SPD nepřináší kromě kritiky nic, co by se dalo zaregistrovat jako konstruktivní alternativní návrh. Klaus mladší tak sněmovnu pravděpodobně opustí.

Lidé PRO

Mikuláš Minář a David Ondráčka jsou nyní hlavními představiteli tohoto nově vzniklého uskupení, o kterém ani není jisté, zda půjde vůbec do voleb. Cílem je totiž ještě předtím nasbírat 0,5 milionu podpisů, které si vytyčilo uskupení získat. Minář je politicky zcela naivním aktivistou, který sice dokázal společně s dalšími lidmi z organizace Milion chvilek pro demokracii zorganizovat obrovské demonstrace proti Babišovi, ale je evidentní, že obrovské masy lidí na těchto demonstracích z drtivé většiny Mináře vůbec nebrali jako faktor pro svou účast. Obrovská energie, která dostala občany protestovat do ulici, byla vyvolána pochopitelně duem Babiš a Zeman. Tam je nutno hledat příčiny obrovské účasti na těchto demonstracích. Není to o tom, že by Minář dokázal dostat lidi na demonstraci. Je to o tom, že svým chováním je tam dostal právě Babiš, kterého už několik milionů lidí v této zemi má plné zuby. Mnohem politicky obratnější osobností než Minář je bezpochyby Ondráčka, který působil v Transparency International. O jeho politickém talentu není pochyb. Dalším důležitým hráčem by mohl být Jan Čižinský, který s Lidé PRO koketuje rovněž. Martin Hausenblas je dalším člověkem, který by mohl sehrát významnou roli. A na kandidátce se také může objevit Petr Ludwig nebo Dana Drábová. Lidé PRO je bezpochyby možností, jak se mohou dostat do politiky nové tváře. Ale řada těchto tváří zas tak nových není a navíc u řady z nich máme pochybnosti o kompetentnosti i čistotě úmyslů. Lidé PRO je dalším alternativním projektem ve stylu Věcí veřejných nebo i hnutí ANO, které je programově neukotvené a snažící se dělat „nepolitickou politiku“. Jak tyto „nepolitické“ projekty dopadly, již víme.

Potenciální příští premiéři

Andrej Babiš

Jedním z kandidátů pochopitelně zůstává Babiš. Hraje pro něj především spojenectví s prezidentem Zemanem. Babiš může získat jmenování premiérem za předpokladu, že ANO bude mít nejvíce hlasů ze všech stran ve volbách, ale nemusí nutně mít většinu. Minulost nás poučila, že Zeman je ochoten jmenovat i premiéra bez důvěry a dát mu relativně dlouhý prostor pro to, aby si jí obstaral. To se mu nakonec podařilo po posledních volbách. Ale aby se to stalo, tak bude zřejmě nutné, aby Babiš vyšel Zemanovi vstříc v jeho tématech. Zejména v otázkách Michala Koudelky v BIS, když nastane příležitost ho vyměnit v létě. Dále pak může podporovat Zemanův pohled na dostavbu Dukovan ruským dodavatelem nebo případně pokračovat v projektu Dunaj-Odra-Labe. Babiš má nicméně velmi nízký koaliční potenciál. Je vysoce nepravděpodobné, že by se mu podařilo být premiérem s většinovou podporou ve sněmovně v letech celé příští volební období. Bude mu chybět ČSSD a KSČM. Potenciálně je mohou nahradit SPD či Trikolóra, ale Trikolóra se spíše do sněmovny nedostane. SPD naposledy získala 22 poslanců a hnutí ANO 78, takže vyloučené, že by tato koalice mohla matematicky fungovat, to není. Ale definitivně by se rozpadla zahraniční politika hnutí ANO orientovaná na Evropskou unii, Německo a Západ vůbec. Pro SPD by to také bylo velmi nevýhodné se spojovat s Babišem. Proto si myslíme, že Babiš může být premiérem příště maximálně nakrátko bez důvěry. S důvěrou to je nepravděpodobné.

Petr Fiala

Fiala v zásadě nikomu nevadí. Nejsou s ním spojeny žádné skandály a přesto, že je nudný, je vlastně celkem pravděpodobným premiérem. Mnoho koaličních spojenců ho bude považovat za slabého a tak s jeho volbou bude souhlasit, protože tím vznikne prostor pro jejich záměry. Vlastní strana ho bude také podporovat. A to z úplně stejných důvodů. Fiala může být takovým Špidlou pravicové politiky, kolem kterého vyroste řada politických osobností, které mu přerostou přes hlavu. Jestli má Fiala na premiérské křeslo, se musíme nechat překvapit.

Ivan Bartoš

Pirátský předseda premiérem je noční můrou mnoha konzervativců. Když se odmyslí Bartošův vzhled, kde budí kontroverze jen jeho dredy, tak se jedná v zásadě o celkem schopného, kultivovaného a charismatického lídra. Bartoš má opačný problém, než který má Fiala. Zatímco Fialovi budou na záda dýchat nejrůznější političtí vlčáci s ambicemi, tak v případě Pirátů je politická konkurence značně menší. Bartoš je proti zbytku své strany gigantem, který má neotřesitelnou pozici.

Radek Vondráček

Pokud by opozice byla ochotna vládnout s ANO, tak pravděpodobně za podmínky, že premiérem nebude Babiš. V takovém případě je hlavním kandidátem na premiéra předseda sněmovny Radek Vondráček. Z politiků ANO představuje asi nejméně kontroverzní osobnost mezi známými tvářemi. Nicméně pořád by to v praxi znamenalo, že veškerá premiérská rozhodnutí by činil Andrej Babiš. A to si nepochybně ta méně naivní část opozice, kterou reprezentuje uskupení ODS,TOP09 a KDU-ČSL, uvědomuje. V případě Pirátů nebo alternativního Lidé PRO už to nemusí být tak jisté.

Někdo úplně jiný

V ANO mohou mít potenciálně premiérské ambice Schillerová nebo Havlíček, ale katastrofu, kterou by něco takového mohlo způsobit, si uvědomuje dost možná i sám Babiš. V ODS je druhým hlavním kandidátem na premiéra bezpochyby Stanjura, který je velice silným hráčem. Jeho chvíle by mohla přijít, kdyby například po ne úplně úspěšných volbách rezignoval na post předsedy Fiala. Piráti za Bartoše náhradu na premiéra těžko naleznou. A tak dalším možným premiérem je jakýsi nepolitický úředník. Ovšem vůle k takové akci bude velmi malá napříč politickým spektrem. Úřednická vláda by se hodila do krámu maximálně Babišovi. Na vrcholu koronavirové krize byl takovým největším adeptem pro tento post Roman Prymula, ale jeho hvězda přestává zářit se zmenšujícím se problémem Covid.

Změny politického kurzu a dopad na český byznys

Pochopitelně nejvíce poškozeným subjektem bude Agrofert. Ale když se podíváme do ostatních silných skupin, tak je evidentní, že politickou půdu bude ztrácet i PPF. Ta to měla posichrováno na více stranách v minulosti, ale teď o své hlavní spojence postupně přichází. Špatnou zprávou je politický vývoj i pro Czechoslovak group. Obecně bude pro velké korporace těžší dělat byznys se státem v nadcházejících letech. Klíčové státní zakázky se budou odehrávat zejména na ministerstvu obrany, kde dlouhodobě neplníme náš závazek vůči NATO v oblasti výdajů na obranu a obranné investice.

Dá se očekávat, že bude po koronavirové krizi čím dál větší tlak na ochranu finančních spotřebitelů. To může negativně dopadnout zejména na všechny poskytovatele nebankovních spotřebitelských úvěrů. Bude existovat rovněž obrovský politický tlak na zlevnění telekomunikačních služeb. Rovněž obrovský problém představuje nedostatek cenově dostupného bydlení. Dá se očekávat zvýšený příliv financí do zdravotního sektoru. A to zejména do platů zdravotního personálu, což může zásadně zhoršit výsledky hospodaření soukromých zdravotních organizací, protože ty budou muset nákladově držet krok. Výběr zdravotního pojištění a tedy i úhrada zdravotní péče se ale nezvýší, protože celkově bude výběr zdravotního pojištění spíše stagnovat v dalších letech. Stejný problém může postihnout i sociální zařízení a personál v těchto zařízeních.

Dá se rovněž očekávat, že se budou táhnout spory koronavirovými opatřeními poškozenými firmami se státem. To bude ještě poměrně silné předvolební téma. Každopádně v letošním roce nabere politické směřování nový směr.