Úvodní slovo
Milí čtenáři a čtenářky,
nově si naše analytické týdeníky, realitní report a report z kapitálových trhů můžete přečíst už pouze na našem microsite pro předplatitele. Uchýlili jsme se k tomuto kroku z toho důvodu, že byla neudržitelná situace s nekontrolovaným šířením našeho obsahu mimo předplatitele. Jsem si vědom, že nová forma zobrazení našich reportů může přinést určitý nezvyk spojený s novým formátem. A že se s tím budete muset sžít. Na druhou stranu my nechceme být jeden ze 100 newsletterů, co vám přijdou týdně do mailové schránky. Do tvorby našeho analytického obsahu investujeme dost energie a nechceme, aby se obsah šířil volně mezi ty, kdo nepřispívají na jeho vznik. Přečíst si nyní naše týdeníky bude vyžadovat o něco málo energie navíc, než jen stáhnout přílohu emailu, ovšem věřím, že postupem času oceníte, že máte celou knihovnu našich reportů na jednom místě. Chystáme navíc nový obsah, který bychom do microsite chtěli přidat. Mějte s naším novým formátem prosím trpělivost a dejte mu šanci.
Přeji vám úspěšný týden
Ondřej Záruba Analytik Comsense analytics a Fond českých korporátních dluhopisů SICAV
Nejvyšší kontrolní úřad si posvítil na covidovou politiku státu
NKÚ prověřoval hospodaření státu v souvislosti s epidemickou situací v období leden až srpen 2020. Tedy počáteční fázi pandemie. Zjištění a závěry úřadu jsou pro vládu velmi nelichotivé.
- Neaktualizace pandemického plánu po dobu 8 let. Ministerstvo zdravotnictví nemělo prakticky žádný aktualizovaný plán proti pandemii, kterým by se mohlo řídit. NKÚ poukazuje na to, že s žádným bojem proti vysoce infekční chorobě ministerstvo zdravotnictví nepočítalo. Jen minimum kroků odpovídalo postupu na základě krizového plánu, který mělo ministerstvo zdravotnictví k dispozici. A to ani poté, když analýza ministerstva vnitra z roku 2016 poukázala na riziko pandemie jako jedno z nejvýznamnějších.
- Ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo vnitra reagovalo na nákup zdravotních pomůcek se značným zpožděním ve vztahu k jejich nedostatku.
- Jednotkové ceny obdobného zboží se zásadně lišily. NKÚ poukázal na to, že se tak nedělo jen na začátku nouzového stavu v březnu, ale pokračovalo to i týdny poté. V řadě případů se jednotkové ceny respirátorů FFP2 vyskytly vyšší než u vyššího stupně FFP3. Například u roušek se jednotková cena v období lišila od 2,2 Kč za kus až po 190 Kč. V případě FFP2 respirátorů bylo cenové rozpětí 41 až 776 Kč za kus. A u FFP3 to bylo 60 Kč až 424 Kč. Jen za tyto položky přitom vláda utratila 7,5 miliardy korun do konce srpna. Celkem se jednalo o 148 dodavatelů, ovšem 5,6 miliardy si rozdělilo jen 14 z nich.
- Ministerstvo zdravotnictví a vnitra vynaložily jen za leteckou přepravu pomůcek z Číny 987 milionů korun v těchto měsících.
NKÚ konstatuje, že stát uzavíral smlouvy bez řádné dokumentace a se zcela neprověřenými subjekty. Neměl ošetřenou kvalitu dodavatelů ani přesnou definici kvality zboží.
- Jen minorita nakoupených respirátorů vyhovovala z hlediska kvality (32 % na testovaném vzorku)
- NKÚ upozorňuje na to, že ministerstva využila nouzového stavu a standardně nemusela splňovat požadavky na veřejné zakázky na základě § 29 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále také „ZZVZ“), tedy použít obecnou výjimku v rámci zvláštních bezpečnostních opatření
- Zásoby ochranných pomůcek byly zoufale nedostatečné před pandemií. Podle NKÚ zásoba respirátorů FFP3 ve státních hmotných rezervách stačila pro 20 % nezbytného zdravotního personálu na dobu maximálně několika hodin.
- Největší položky, které stát nakupoval byly: FFP2 respirátory (2,36 mld.), roušky (1,85 mld.), ochranné obleky (1,39 mld.), FFP3 respirátory (422 mil), brýle a štíty (369 mil), polomasky (142 mil), filtry do polomasek a respirátorů (113 mil) a plicní ventilátory (109 mil).
- Náklady na leteckou dopravu byly astronomické. Zatímco železniční doprava stála vládu kolem 21 Kč na 1 dopravený kilogram zboží, u letecké přepravy to bylo 436 až 495 Kč za 1 kg materiálu. Tím, že stát nakupoval pozdě, tak musel většinu materiálu dopravit letecky. Letecky šlo kolem 1800 tun, zatímco železnicí jen kolem 650 tun.
- V rámci mezinárodního srovnání ČR nakupovala pomůcky dráže než jiné země. NKÚ uvádí srovnání s Velkou Británií. Průměrná cena respirátorů nakoupených byla v ČR 102 Kč za kus. V Británii jen 74 Kč za kus. U ochranných obleků v ČR 559 Kč a ve Velké Británii 132 Kč. Ochranné brýle vyšly ČR na 151 Kč/kus, Velkou Británii pak na 53 Kč za kus. Ochranné štíty ČR na 84 Kč, Velkou Británii na 30 Kč. ČR za stejné období pořídla 20 respirátorů na obyvatele, zatímco Velká Británie pořídila 126 kusů na obyvatele za stejné období.
Závěr je tedy jasný. Česká vláda postupovala zcela nepřipravená, nehospodárně a uzavírala v době, kdy se nemusela držet standardních výběrových řízení, pro stát zcela nevýhodné smlouvy. Nejen, že bylo zboží drahé. Ale také ve většině případů dle NKÚ nemělo u zásadních produktů odpovídající kvalitu. Navíc ho ČR nakoupila pozdě a ještě ho koupila málo. Podle našeho názoru závěry NKÚ mohou mít ještě právní dohru vůči osobám, které se na tomto rozpočtovém zvěrstvu podílely.
NKÚ si posvítil i na celkovou rozpočtovou politiku vlády ve výroční zprávě
Podle NKÚ stát vynaložil v souvislosti s covid v roce 2020 částku 102 miliard korun. Tedy asi o 42 miliard méně, než kolik uvádělo ministerstvo financí. Podle NKÚ tak šlo přibližně o 5,5 % státních výdajů roku 2020. Z nich ovšem vyčerpáno bylo pouze 84 miliard.
NKÚ konstatuje, že výrazný nárůst výdajů nebyl způsoben jen náklady na boj proti šíření covid. Z meziročního zvýšení výdajů státního rozpočtu o 291 miliard korun nebylo dle NKÚ s covidem související hned 146,6 miliard korun. Tedy přibližně polovina tohoto nárůstu.
NKÚ se zaměřil i na jednotlivé rozpočtové kapitoly. Za ICT (informační a komunikační technologie) utratil v roce 2020 rekordní částku 16,7 miliardy korun. Přesto zůstává ČR hluboko za průměrem EU v rámci Indexu digitální ekonomiky a společnosti. NKÚ kritizuje hlavně ministerstvo vnitra v této oblasti, kde konstatuje, že rozsah služeb je nedostatečný vynaloženým investicím.
V rámci dopravy NKÚ kritizoval stát za nedostatečnou péči o mosty. Poukázal na to, že 3,4 tisíce ze 17 tisíc dálničních a silničních mostů v ČR je ve špatném až havarijním stavu.
Na paškál si pořádně vzal NKÚ i resort obrany. Konstatuje například, že průměrné stáří obrněné techniky je 20 let. Méně než 43 % modernizovaných tanků z let 2016 až 2018 je provozuschopných. Celkem méně než 70 % kolových vozidel bojových a obrněných vozidel je provozuschopných. Například u tanků je průměrná životnost přes 28 let, ačkoliv průměrná životnost je 20 let. U houfnic je průměrná životnost dokonce skoro 35 let. Relativně dobrá situace je u KBVP a KOT. NKÚ upozorňuje na dlouhodobě nedostatečně dodržovaný závazek NATO vynaložit 2 % HDP na obranu. Navíc poukazuje na neúčelné hospodaření.
Náklad na správu státu je dobře viditelný v rámci závěrů NKÚ na platech na ministerstvech. Ty dominují neinvestičním výdajům těchto institucí. Od roku 2015 se zvýšily z 65 miliard na 96,7 miliard korun. Tedy přibližně o 50 %.
NKÚ je k vládě oprávněně značně kritický. Poukazuje na to, že významná část rozpočtového schodku s covid vůbec nesouvisí. Upozorňuje na řadu nesystémových kroků a varuje před dlouhodobou udržitelností několika rozpočtových kapitol. Z pohledu vlády je NKÚ politický oponent, nicméně je potřeba zcela jasně konstatovat, že NKÚ předkládá fakta. A na náš vkus volí spíše opatrnou kritiku. Nepersonifikuje a jen konstatuje zřejmé. Politickou odpovědnost za to ale pochopitelně nesou vládní strany.
Faltýnek v nepříjemné situaci a spolu s ním i celé ANO
Jaroslav Faltýnek, bývalý druhý muž Agrofertu a současný druhý muž politického hnutí ANO, řeší další nepříjemnost. Jeho zápisníku se totiž zmocnil známý a mnohými politiky právem obávaný investigativní novinář Janek Kroupa, který v současnosti vede investigativní oddělení Seznamu. Faltýnkův zápisník má obsahovat celou řadu poznámek týkající se jeho obchodních dohod a lobbistických úkolů. Dosud publikovaná zjištění ze včerejška (úterý 6.4.2021) nebyla nijak extrémně třaskavá. Ale spíše vypovídají o tom, čemu se Faltýnek hlavně věnoval. Tedy různým obchodním schůzkám a nikoliv politice. Pro někoho, kdo se pohybuje v českém podnikatelském prostředí, to nemůže být překvapení. Faltýnek má pověst politického šíbra, který umí zařídit leccos pro své obchodní přátele. Současné informace naznačují, že je takovým politickým podnikatelem. Samozřejmě zatím není v kauze žádné opravdu třaskavé zjištění. To se ale může velmi rychle změnit. Kauzu Faltýnka je proto potřeba sledovat.
Faltýnek a Babiš mají velmi zvláštní vztah. Faltýnek má pověst člověka, který si dělá, co chce. Babiš má na něj relativně malé páky. Svým způsobem je v některých ohledech Faltýnek vlivnější než samotný Babiš. Je evidentní, že si během svého politického působení udělal řadu mocných přátel a Babiše potřebuje výrazně méně. Naopak Babiš bez Faltýnka je ve složité situaci. Jednak by se mu nepochybně zásadně nehodilo do krámu, kdyby se Faltýnek postavil otevřeně proti němu. Mohl by mu totiž značně uškodit ve všech jeho kauzách. A druhá věc je, že Faltýnek je skutečným operativním manažerem hnutí ANO, který je schopen zajistit podporu ve Sněmovně pro vládu ANO. V totální personální vyprahlosti je svým způsobem jeden z velmi mála schopných lidí v hnutí něco opravdu zařídit. Faltýnek je politikem v pravém slova smyslu, který se dokáže dohodnout i s politickými konkurenty a soupeři. Nicméně Faltýnek je zároveň jednou z nejkontroverznějších figur celé partaje. Udržuje velmi hojné styky s řadou českých významných podnikatelů. A to zdaleka nejen v zemědělství, o kterém často hovoří jako o svém oboru. Jeho stopa vede na resorty dopravy (mýto, SŽDC), školství, místní rozvoj a řady státních podniků. Měl se angažovat i v Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Kontroverzní je i jeho syn, jenž byl zmíněn v kauze Stoka v Brně.
PPF oznámila, že nadále má zájem o Monetu
Prostřednictvím klíčové manažerky Kateřiny Jiráskové PPF oznámila, že i nadále má zájem pokračovat v námluvách s Monetou. Nicméně je velkou otázkou, nakolik je přání získat podíl v Monetě pro PPF reálné poté, co ji zasáhla smrt jejího 99 % akcionáře Petra Kellnera.
Smrt hlavního zájemce o akcie Moneta způsobila zatím propad hodnoty jejich akcií asi o 7,25 %. My v Comsense zastáváme názor, že PPF v této bance, která má tržní kapitalizaci 1,81 miliardy USD, podíl spíše nezíská. A to z více důvodů.
Banka je valuačně velmi drahá. Atakuje P/B skoro 1,5. Je to svým způsobem luxus, který si PPF za současné situace nemůže dovolit. Celý segment finančních služeb PPF bojuje s tím, že má poměrně velkou finanční páku. Potřebuje řešit primárně jiné problémy. Akvizice Monety to zásadně neřeší.
Air bank není pro Monetu žádná bohatá nevěsta. Jedná se o banku s objektivně horšími finančními ukazateli.
Kdo bude UBO PPF v době, kdy budou akcionáři hlasovat o sloučení obou bank? PPF je v tomto směru nyní pro akcionáře Monety nečitelná. Navenek se může tvářit PPF, že zachovává kontinuitu prostřednictvím Ladislava Bartoníčka nebo Kateřiny Jiráskové, ovšem jaký bude skutečný vliv managementu a dalších osob okolo PPF, to se nyní neví.
Ti, kdo spekulují na sloučení Air bank s Monetou, mohou hodně brzo zaplakat. Banka je valuačně drahá, výrazně dražší než například Komerční banka a další středoevropské banky. P/B 1,47 je opravdu dost vedle relativně kvalitně oceněné KB 1,13. Například Erste je valuací na 0,68 nebo polská PEKAO na 0,93.
PPF prodělala v roce 2020 na činnosti Home Credit kolem 584 milionů EUR. To je opravdu dost a je ještě otázka, kolik to bylo ve skutečnosti, protože velmi hodně záleží na metodice, jak se nakládá s problémovými pohledávkami v rámci půjčkového byznysu. Ani zisky z telekomunikací toto nedokáží kompenzovat. Jirásková připustila, že CETIN by se mohl vydat cestou IPO. To by pro skupinu mohlo být zdrojem nějaké hotovosti. Ale ještě mnohem více důležité pro PPF bude udržet si důvěru finančních trhů, protože kolem 40 miliard dluhu pro skupinu není žádná legrace. A většina tohoto dluhu je právě ve finančních službách.
Jinak asi nejhorlivější a nejvýraznější veřejný smutek ze smrti Petra Kellnera předvedl bývalý prezident Václav Klaus. Ten napsal absolutně nekritickou ódu na Petra Kellnera, kde používal výrazy typu, že smrtí Petra Kellnera musí být zarmoucen každý, komu záleží na naší zemi. Přirovnání k Baťovi bylo hned mnohokrát. Hovořil o něm jako o nejvýraznějším symbolu toho nejlepšího, co se po roce 1989 v ČR odehrálo. Kromě Klause samotného se vyjádřili i zaměstnanci jeho Institutu Václava Klause v separátních článcích. Asi se sluší poznamenat, že PPF financuje prakticky drtivou většinu nákladů IVK po celou dobu jeho existence. Klausův pohled na Kellnera rozhodně nepůsobí objektivně a spíše vyvolává otázku, jak blízko k sobě oba dva měli. Klaus totiž neopomněl připomenout, jak byl s Kellnerem v pravidelném osobním kontaktu, aby dodal důležitosti svých slov o projeveném zármutku. PPF obdržela v médiích obrovské množství vyjádření soustrasti se zemřelým podnikatelem. My v Comsense opravdu nechceme hodnotit Petra Kellnera jako osobu. Nicméně faktem zůstává, že PPF v zahraničí působila především jako subjekt poskytující nebankovní půjčky prostřednictvím Home Credit. O tom, že se ve světě prosadila podobně jako Baťa se svou obuví, asi nemůže být řeč, ačkoliv to mnohokrát minulý týden zaznělo. Je nicméně i dobře, že se otevřela diskuse na téma působení Home Credit zejména v počátcích jeho existence. Tyto texty, například Jakuba Patočky z Deníku Referendum, slepě obdivné proklamace celkem vyvažovaly. Lze tak asi objektivně konstatovat, že texty na adresu PPF byly v českém mediálním prostoru celkem vyvážené. V médiích zazněly zcela nekritické a obdivné texty na adresu zakladatele PPF. Zazněly pochopitelně i silně kritické texty. Některé byly sice celkem nevkusné s ohledem na pozůstalé, ne všechny však byly pouhou proklamací závistí a čirého komunismu, ze kterého byly obviňovány. PPF byla a nadále zůstává kontroverzní podnikatelskou skupinou podnikající v oboru poskytování problematických půjček, navíc využívající ve velmi hojné míře cizí zdroje.
Finanční páka v rukou nezodpovědných spekulantů opět ukázala svou sílu
V minulých týdnech se na americkém akciovém trhu začal odkrývat zatím největší krach v roce 2021. V centru dění je hedge fond Archegos, který si za poslední roky napůjčoval u světových bank a vezl se na vlně růstu akcií společností, které nakupoval. Zakladatelem fondu je wallstreetový investor Bill Hwang, který se ještě za působení v Goldman Sachs musel v roce 2012 zodpovídat z nařčení z používání neveřejných informací k obchodování. Hwang se v roce 2012 přiznal a byl na krátkou dobu odstaven od obchodování, ale o pár let později založil Archegos Capital a show se opět rozjela. Není jasné, jak bylo Hwangovi dovoleno se opět zúčastňovat dění na kapitálových trzích, ale banky jako Nomura nebo Credit Suisse fondu napůjčovaly miliardy dolarů. Pro přesnost, Archegos Capital držel akcie v hodnotě asi 50 miliard dolarů, ale v jeho ekvitě bylo jen 10 miliard. Velká finanční páka ukázala svoji sílu předminulý pátek, kdy ceny akcií společnosti Viacom, kde Archegos držel silnou pozici, spadly. V tuto chvíli byl Archegos pod tlakem brokera Goldman Sachs, který na základě takzvaného margin callu vyžadoval, aby Archegos pokryla ztrátu portfolia, ale v Archegos na to prostě neměli. A tak se konal výprodej. Trh zaplavily akcie Viacomu a hodnota společnosti se propadla skoro o polovinu.
Tyto netransparentní dluhové radovánky odnášejí věřitelé a dopady celého skandálu teprve vycházejí na povrch. Credit Suisse oznámila, že odepíše 4,7 miliard dolarů, které budou mít za následek čtvrtletní ztrátu v hodnotě zhruba 959 milionů dolarů. Thomas Gottstein, šéf druhé největší švýcarské banky, to komentoval slovy: „Tato výrazná ztráta v našem primárním obchodním segmentu spojená s krachem amerického hedge fondu je neakceptovatelná. Odneseme si z toho velká ponaučení. Credit Suisse zůstává seriózní institucí s bohatou historií.“ Ve spojení se skandálem přišli o místo šéfka risku Lara Warner a šéf investičního bankovnictví Brian Chin. Pod tlakem je ale i americký regulátor, který dopustil, aby hedge fond obešel pravidla a nakupoval významné pozice v amerických titulech bez nařízeného reportingu. Podle platné legislativy musí být každý investor, který vlastní víc jak 5 % určitého titulu nahlášen americké Komisi pro kontrolu cenných papírů (SEC), tentokrát tak ovšem učiněno nebylo, protože Archegos vlastnil podíly přes netransparentní struktury. Je možné, že skandál bude mít i legislativní dohru, to uvidíme v následujících týdnech.
Archegos tak vyvolal vzpomínky na LTCM. Finanční páka a hedgeové fondy s minimální regulací, to je zkrátka nebezpečná kombinace.
Další gigantické fiskální stimuly
Tento týden by měl americký prezident Biden odhalit podobu další injekce do americké ekonomiky. Plánovaná částka 2 bilionů dolarů by měla z velké části (asi 621 miliard) směřovat na modernizaci americké infrastruktury, která je v tak žalostném stavu, že se na jejím zlepšení shodnou obě strany Kongresu. Revoluční by se měla ukázat i investice 174 miliard do rozvoje trhu s elektro automobily, jejímž hlavním cílem bude vybudovat celonárodní síť nabíječek do roku 2030. Bodem sváru jsou ale další položky v balíčku, jako je například 400 miliard na podporu dostupného bydlení a péče o stárnoucí populaci.
Duben bude pro americkou budoucnost klíčovým měsícem, Biden se chystá oznámit druhou část infrastrukturního balíčku v hodnotě dalších 2 bilionů dolarů, který by měl zafinancovat rozšířené zdravotní pojištění, vyšší podporu na děti a nemocenskou. Zdá se, že se americký stát snaží se svými občany uzavřít nový sociální kontrakt. A kdo to vše zaplatí? Očekává se, že plán bude zahrnovat zvýšení korporátní daně z 21 % na 28 % a nové daňové předpisy, díky kterým nebude možné převádět domácí zisky do zahraničí.
Američtí demokraté obecně hodně věří na fiskální stimuly. Ať už to byl Franklin Delano Roosvelt a jeho New Deal nebo po válce Marshallův plán, přerozdělování velkých peněz v ekonomice se nebáli. Ale tyto kroky jsou poměrně obecně přijímané i velkou částí republikánů. My občas žijeme v mylném přesvědčení, že americký pravicový politik je typicky stoupencem Miltona Friedmana, ale ukazuje se, že za Velkou louží dlouhodobě vyhrává John Mayard Keynes ve svém vlivu na politickou ekonomii.
Čipová krize
Práce a studium z domova, rychlejší adaptace 5G technologií i menší než očekávaný pokles poptávky po automobilech způsobily světový nedostatek čipů. Výrobci by rádi vyráběli, ale chybí jim součástky, které jsou esenciální pro výrobu aut, chytrých telefonů a dalších zařízení. Nejvíce trpí automobilky, které omezují výrobu v některých případech až o 20 % a měly by za tento rok vyrobit o 1,28 milionu vozidel méně, než by mohly, kdyby jejich dodavatelské řetězce fungovaly bez problémů. V USA se výrobci hlásí o státní pomoc a prezident Biden bude žádat Kongres o 37 miliard dolarů na podporu rozvoje výroby polovodičů, protože do USA se ročně prodá 47 % všech čipů, ale jen 12 % se tam vyrobí. Aktuálně jsou v USA v pohybu 4 velké projekty. Dvě továrny staví Intel v jejich existující lokalitě v Arizoně, jednu staví TSMC také v Arizoně a jednu staví Samsung v Texasu.
Světově je Asie hlavním výrobním hubem polovodičů. Společnosti jako Taiwan Semiconductor Manufacturing (TSMC) nebo Samsung přispívají k asijskému 70 % podílu na tomto trhu a tohoto primátu se nehodlají vzdát. Tento týden TSMC oznámila investici 100 miliard dolarů v dalších 3 letech do rozvoje svých výrobních kapacit. CAPEX náklady asijských společností jsou také daleko před svými rivaly z USA nebo EU. Asiaté mají roční CAPEX náklady až 63 %, v porovnání se stagnujícími 4 % EU je rozdíl do očí bijící. Ale ani Evropa nechce zůstat pozadu, v chodu je program podpory výroby ve výši 145 miliard EUR, který by měl evropský podíl na evropském trhu zvýšit z aktuálních 8 % na 20 %.
Saúdové to myslí s investicemi mimo ropu vážně
Saúdská Arábie se v rámci svého rozvojového programu Vize 2030 snaží oprostit od závislosti na ropě a diverzifikovat svoji ekonomiku. Součástí této snahy jsou rozsáhlé veřejné investice do průmyslu, těžařství, obnovitelných zdrojů, turismu, digitálních technologií a částečná privatizace vzdělávání a zdravotní péče. Celý investiční program má spolknout v dalších 10 letech 7,3 bilionu dolarů a má Saúdskou Arábii posunout z 18. na 15. příčku největších ekonomik světa. Takový je dlouhodobý cíl, který byl formulován již před čtyřmi lety, ale postupem času kroky tohoto plánu dostávají jasnější kontury.
Minulý týden princ Mohamed bin Salmán v televizním vysílání oznámil, že 1,3 bilionu z programu zafinancuje 24 saúdských společností, s kterými se vláda dohodla na spolupráci. Největšími z nich jsou ropný gigant Saudi Aramco (největší ropná společnost na světě), kde Saúdská Arábie vlastní 98 % podílu a petrochemický konglomerát Sabic, jehož mateřskou společností je právě Saudi Aramco. Nový program má za úkol rozdmýchat saúdský soukromý sektor, který zatím přispívá pouze 40 % do HDP, k tomu se MBS vyjádřil slovy: „Nový Shareek (Partner) program pomůže soukromému sektoru vytvořit stovky tisíc nových pracovních míst a zvýší podíl soukromého sektoru v HDP na 65 % na konci této dekády.“