Co podstatné nyní potřebujeme vědět o válce na Ukrajině

I tento týden je potřeba si dát rychlý update k tomu, co se děje na Ukrajině a v Rusku:

Ruský ministr zahraničí Lavrov říká, že by Západ neměl brát hrozbu nukleární války na lehkou váhu. Svá slova směřuje zejména k USA a dalším zemím NATO, které vyzbrojují ukrajinskou armádu.

Dle zaměstnanců Záporožské jaderné elektrárny v těsné blízkosti elektrárny proletěly střely s plochou dráhou letu, čímž byla významně ohrožena bezpečnost této jaderné elektrárny 36 let po tragických událostech havárie Černobyl.

Odhad počtu uprchlíků z Ukrajiny pro tento rok je 8,3 milionů osob dle OSN.

Ukrajina připravuje obvinění z válečných zločinů proti ruským vojákům, a to včetně pilotů.

Vyplulo na povrch, že s ruskou tajnou službou FSB spolupracoval přední světový krypto obchodník Binance. Spolupráce měla vést k odhalení účtů na Binance, které patří Alexeji Navalnému a jeho kolegům z ruské politické opozice.

Švédsko a Norsko pravděpodobně brzo oznámí záměr vstoupit do NATO. Finové, kteří mají s Rusy 1300 km dlouhou hranici, jsou v procesu vstupu do NATO o něco dále. Není divu, protože mají poměrně čerstvou zkušenost válčení s Rusy ve 20. století. Dá se očekávat, že obě země oficiálně požádají o členství v květnu. V obou zemích má vstup do NATO podporu mezi obyvatelstvem i v parlamentu. Pro Ruskou federaci by to tak fakticky znamenalo pravý opak cíle „Speciální vojenské operace“, která měla zabezpečit, že bude držet NATO od svého území dále. Tímto by se stala členem další země, která má přímou hranici s Ruskem. V tuto chvíli to jsou Lotyšsko, Estonsko, Norsko, Polsko a Litva (Kaliningrad). Finsko by se však stalo délkou své hranice jednoznačně nejvýznamnější. Ovšem máme tu samozřejmě ještě Spojené státy, které s Ruskem hraničí mezi Beringovo a Čukotským mořem. Ovšem s nimi nemá Rusko pevninskou hranici.

Němci se přidali k ostatním členům NATO, kteří dodávají na Ukrajinu těžkou techniku. Konkrétně pak Flakpanzery Gepard, které jsou užitečnými nástroji protivzdušné obrany. Tím částečně ze sebe setřásl kritiku německý kancléř Olaf Scholz za neochotu významně Ukrajinu vojensky podporovat.

Gazprom přistoupil k vypnutí dodávek plynu v Polsku a Bulharsku. Do ostatních zemí EU zatím ruský plyn nadále teče.

Ztráty jsou během dvou měsíců astronomické. Ruské ztráty na Ukrajině dosahují dle amerických odhadů 10 tisíc vojáků, dle ukrajinské vlády je jsou ztráty až 22 tisíc ruských vojáků. Ukrajinci přiznávají ztrátu 3 000 vojáků, kteří zemřeli, a dalších 10 tisíc, kteří byli zraněni. Ruská strana tvrdí, že zabila přes 23 tisíc ukrajinských vojáků. Ukrajinská vláda říká, že dosud zemřelo přes 3 800 civilistů v probíhající válce, odhad OSN je přes 2,6 tisíce civilistů, kteří zemřeli. Už nyní je jasné, že účet za válku na Ukrajině bude z hlediska civilních ztrát obrovský. Zároveň ztráty na ruské straně jsou už nyní velmi významné. Například válka v Afghánistánu si vyžádala na straně Sovětského svazu 14,4 tisíce zabitých vojáků a 53 tisíce zraněných vojáků. V tomto směru už je současná válka na Ukrajině pro Rusy srovnatelná. Ovšem s tím rozdílem, že afghánská válka trvala přes 9 let.

Letecké a raketové útoky probíhají prakticky po celé Ukrajině. Rusové ovládají území celý jih Ukrajiny od Khersonu na východ poté, co zcela ovládli Mariupol. Jih od od Mykolaivu, přes Oděsu po Izmail u rumunských hranic, je v tuto chvíli stále předmětem bojů. Ruská armáda na jihu kontroluje území od Krymu po Dněpr a Doněck. Na východě pak kontrolují Rusové území po Severodoněck, Izium až po Charkov. Ukrajincům se daří vytlačovat ruské jednotky z okolí Kyjeva.

Obrázky Vladimira Putina, které se objevují v médiích, poukazují na značnou opotřebovanost vládce Ruské federace. Je otázkou, do jaké míry o něčem vypovídají. Mnoho médií i komentátorů veřejného dění spekuluje o jeho nemoci. Pravda je, že na fotkách sice nepůsobil, zdravým dojmem, ale nic to reálně neznamená. U člověka, který je v čele státu a který vede útočnou válku, lze asi logicky očekávat obrovské množství stresu plynoucího z toho, jakým obviněním čelí z celého světa a jak je izolován. Těžko v takové situaci může vypadat za všech okolností jako zdravě působící elegán, a to i s přihlédnutím k jeho věku a faktu, že je mimořádně stresovým situacím vystaven již 40 let. Zatím nemáme žádné věrohodné informace o tom, že by pozice Vladimira Putina v Kremlu byla ohrožena domácím politickým převratem z jeho okolí. Tudíž musíme i nadále předpokládat, že konflikt potrvá nějakou dobu. Až se zcela projeví sankce u ruského obyvatelstva, tak lze očekávat rostoucí nespokojenost s režimem, ale Putinův režim jasně ukázal, že protestům nedává žádný prostor. Proto spíše čekejme pokus o svržení Putina z jeho blízkého okolí od osob, které nechtějí žít v mezinárodní izolaci. Ta je v tuto chvíli srovnatelná, ne-li horší než v případě Severní Koreje.

Rusko celkem intenzívně bojuje v Evropě i pomocí poměrně rozsáhlé dezinformační scény, která se do značné míry radikalizuje. V ČR tento proud reprezentují v krajní poloze lidé, jako je Lubomír Volný a jeho Volný blok, který již zcela nepokrytě obhajuje veškeré útoky na ukrajinské civilisty. K této skupině můžeme jednoznačně přidat i partu českých komunistů nebo Jaroslava Foldynu. Co je do určité míry překvapivé, je veřejné vyjádření bioložky Soni Pekové, která se značně proslavila v období koronavirové pandemie. Ta prohlásila, že na východě Ukrajiny byly laboratoře s biohazardním materiálem, které Rusko vybombardovalo. Svá slova doplnila přáním, aby se každý pomodlil „za zdraví pana Putina“ a že mu patří „velký dík“ za to, že to udělal. Jako důkaz uvedla, že se „pohybuje v oboru“ a „že to prostě ví“. Není snadné určit, do jaké míry lidé jako Volný nebo Peková svým tvrzením skutečně věří či je šíří vědomi si toho, že jsou to lži. Nicméně vzhledem k tomu, že jejich verze příběhů je prakticky totožná s oficiální verzí ruské propagandy, tak je jasné, kdo je původcem takových interpretací situace. Tyto názory se vyskytují i v dalších zemích EU a rozhodně je nelze označit za nějak zvlášť originální interpretaci. Jedná se o skupinu lidí šířící ty nejradikálnější postoje, která se skládá z Kremlem placených dezinformátorů či užitečných idiotů, kteří tyto informace šíří. Rozlišit, kdo je kdo, není rozhodně snadné. Řada lidí je pravděpodobně obojí.

Z hlediska politických spojenců Ruska uvnitř NATO a EU je samozřejmě obrovským zklamáním pro Rusko prohra Marine Le Penové v prezidentských volbách. Naopak Rusko sbírá podporu u našeho bývalého prezidenta Václava Klause, který je nyní v samotném Rusku ukazován jako západní politik sympatizující s Ruskem neustálým opakováním, že válka na Ukrajině není naše válka a že bychom se do ní neměli nechat zatáhnout. On a další politici, kteří situaci takto interpretují, v podstatě kopírují vyjádření Lavrova, který se vymezuje vůči zahraniční pomoci Ukrajině. Ten v zásadě neříká nic jiného. Není to vaše věc, nepleťte se do toho. Pokud se do situace zapojíte, stáváte se i vy naším nepřítelem. Klaus a jemu podobní politici v zahraničí v zásadě říkají, že máme zahájit namísto podpory obránců, „seriózní“ mírová jednání. Ovšem při pohledu na požadavky Rusů je takové tvrzení v podstatě vlastizradou, když Rusové tvrdí, že chtějí návrat hranic NATO před rozšíření z roku 1999, kdy se rozrostlo o Českou republiku, Maďarsko a Polsko. Zároveň by z NATO musely odejít i všechny později přidružené státy, tedy Bulharsko, Slovensko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovinsko, Albánie, Chorvatsko, Černá Hora a Severní Makedonie. Když vezmeme v potaz to, že v ruské státní televizi dochází v hlavním vysílacím čase k obhajování válečných zvěrstev na civilistech ze strany ruských vojáků, objevují se tam výzvy k dalšímu násilí na civilistech, výzvy k napadení dalších zemí vč. České republiky, tak jsou slova našeho bývalého prezidenta zcela hanebná. Nemluvě o tom, že válka způsobila rozsáhlou migrační krizi doléhající významně i na Českou republiku, masivní zdražování energetických i průmyslových komodit. Klausovo postoje těžko hodnotit. Zdá se, že za jeho slovy je spíše snaha šokovat/zaujmout/získat pozornost médií. V tomto směru ho lze přirovnat k Lukášovi Kovandovi, který rovněž plní média rádoby kontroverzními bláboly o tom, jak ve skutečnosti slabá Evropa v čele s Německem je pomalu na kolenou hospodářsky. A zcela ignoruje fakt, že německá ekonomika je mnohem méně závislá na ruských komoditách a trzích než ruský export na německé poptávce po jeho komoditách a že samotné Rusko má ekonomickou sílu srovnatelnou se Španělskem nebo Itálií a Německu nesahá ani po kotníky. K tomu přidejme zcela účelové dezinterpretace ruského zadlužení, které je vydáváno za příkladně nízké, přitom je zcela ignorován fakt, že si Rusko už před válkou půjčovalo za dvojciferný úrok, protože mu nikdo půjčit nechtěl. V neposlední řadě pak kruhy těchto „attention whores“ doplňují bývalý šéf Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor nebo novinář Erik Best. Tito lidé sehrávají se svými relativistickými postoji v zásadě roli užitečných idiotů, protože závěry jejich tvrzení plně korespondují s kremelskou propagandou. Ta se nesnaží říct, že je dobrá a špatná strana, ale snaží se nám namluvit, že nic jako pravda, dobro a zlo neexistuje. A že je vše jen úhlem pohledu. Úhlem pohledu lze nahlížet bezpochyby různé věci, ale například znásilňování a vraždění dětí určitě ne. Stejně tak nelze ignorovat fakta týkající se hospodářských vztahů.

Pak zde ovšem máme další skupinu hráčů, kteří odvádí pro Ruskou federaci v Evropě vynikající práci. A to jsou populisté. Na Slovensku dost hanebnou roli v tomto směru hraje Robert Fico. Ten jede v médiích brutální anti NATO postoj, což je v případě země, která se nachází asi 100 km vzdušnou čarou od Drohobyče, kde probíhají boje, už čistá vlastizrada. Fico tuto linku jede navzdory tomu, že to v Kremlu nemá bůhvíjak dobré. Kreml mu nemůže zapomenout reverzní tok plynu na Ukrajinu z roku 2014. Ale jeho situace je nyní na Slovensku tak složitá, že dělá všechno pro to, aby vyhrál příští volby a vymezuje se tak vůči vládní a prezidentské pro NATO politice. V Čechách samozřejmě zneužívají situace Tomio Okamura a Andrej Babiš. Oba sice tvrdí, že jsou proti válce a odsuzují ruskou invazi, ale zároveň hlasitějším hlasem dodávají, že je v prvé řadě třeba „pomáhat našim lidem“, kteří to teď mají strašně těžké kvůli vysokým cenám energií, pohonných hmot a obecně vysoké inflaci. Oba zcela nepokrytě útočí na Ukrajince a vyčítají vládě, že na jejich podporu vynakládá finanční prostředky. Zvláštním terčem se pak stávají Ukrajinky, které do Česka emigrovali s dětmi. K Babišovi a Okamurovi v této rétorice velmi silně přiskočila šéfka Trikolóry Zuzana Majerová Zahradníková. Tato snaha získávat body na antimigračních tématech je nyní velmi silná. Postoj našich populistů by se tak dal shrnout do hesla „Není to náš boj, starejme se o sebe“.

Někomu to možná může připadat lákavé, ale v zásadě něco takového možná bylo možné před 200 lety. Dnes by se Česká republika bez mezinárodní integrace ocitla v brutální chudobě. Současná ekonomika je výrazně globalizovaná a žádný stát si nemůže dovolit izolaci, pokud nechce radikálně zchudnout. Ať už je to software, polovodiče, zdravotnická technika, léky, potraviny, průmyslové materiály, dopravní prostředky, energetické komodity, tak to vše samozřejmě naše země neustále potřebuje dovážet ze zahraničí. Zároveň jsme integrální součástí ekonomiky EU, kde značná část našeho průmyslu je v dodavatelském řetězci jiných zahraničních firem produkujících koncové výrobky. Mezinárodní izolaci si nemůže dovolit ani USA nebo Čína, natožpak abychom o ní uvažovali my. Nemluvě o naší schopnosti bránit naše vlastní území, kdyby bylo napadeno. Na světě již dávno neexistují nezávislé státy. A i ti, kteří tvrdí, že jsou to země jako Švýcarsko, tak se hluboce mýlí. I Švýcarsko má své spojence, kterými jsou jednoznačně Evropská unie a USA, ačkoliv není členem NATO ani EU. A i Švýcarsko nebo Lichtenštejnsko zaujaly velmi tvrdý postoj vůči Rusku v rámci svého bankovnictví. V tomto konfliktu si tedy Česká republika, ať chce či nechce, musí vybrat stranu. Řeči o tom, že se nás to netýká, jsou úplným populistickým nesmyslem.

Samozřejmě z pohledu dalšího vývoje je potřeba určité informace brát s rezervou. Jak existuje ruská dezinformační kampaň, tak existuje i kampaň Ukrajiny s cílem Rusy demoralizovat a zbavit je zahraniční podpory. Ukrajina na to má samozřejmě právo, zvláště když vidíme, jaké dezinformační prostředky využívá Rusko. Na druhou stranu zejména interpretace ruských válečných výsledků v tomto směru může být zavádějící. Proto se značně liší odhady ztrát ukrajinských a zahraničních zdrojů. Řada médií i politiků u nás z pochopitelných důvodů s Ukrajinou sympatizuje, ale měli bychom být velmi opatrní při podceňování ruského nebezpečí a bagatelizování problémů, které tato situace vyvolává i u nás. Zvláště problematické je pak vystupování některých vládních politiků, kteří neumí situaci komunikovat s podstatnou částí obyvatel v ČR, kterým skutečně klesá životní úroveň vinnou vyšších cen nebo zdražení hypoték v důsledku růstu úrokových sazeb. V tomto směru musíme zmínit šéfku TOP09 Markétu Pekarovou Adamovou, která svými výroky rozhodně nepřispěla k většímu sociálnímu smíru.