Úvodní slovo

Drazí čtenáři a čtenářky,

minulý týden jsem si zase užil trochu dobrodružství, když jsem si vyzvedával obálku s modrým pruhem na poště od jednoho z dluhopisových emitentů, kterému jsme se tu párkrát věnovali. Shodou okolností to byla firma, kterou velmi dobře znám a se kterou jsem v minulosti spolupracoval. Beru to jako takové vysvědčení za objektivitu pro náš týdeník. Byl jsem ve své pozici mnohokrát pokoušen temnými svody, abych ohnul kvalitu práce naší společnosti ve prospěch toho či onoho. Či dokonce proti tomu či onomu. Český trh je malý a skoro všechny tady znám. Mnohokrát mi nabízely firmy peníze za to, abych svůj analytický pohled ohnul jedním či druhým směrem. Nedělám to a nikdy to dělat nezačnu. Dokonce se tu ani nebudu posmívat firmám, kterým tu často „nakládáme“. Kdo nás sleduje dlouhodobě, ví, že umíme i chválit. Nevkládáme do toho osobní sympatie či antipatie. Na celou řadu lidí, které jsem v minulosti chválil, mám osobní názor velmi odlišný od toho, jak se může jevit můj pohled například na jejich dluhopisy. U těch, co kritizujeme, to někdy bývá podobné. Hlavní důvod, proč se snažíme zůstat objektivní (ačkoliv někdy používáme i dost expresivní výrazy pro připoutání pozornosti čtenářů) jsou pochopitelně naši platící čtenáři. Jim chceme nabídnout objektivní pohled a v tomto týdeníku i formou, která je bude bavit číst. Jakmile to jednou ohneme, tak vaši přízeň ztratíme. To chápeme velice dobře. Ti, co chřestí obálkami s modrým pruhem, by si měli uvědomit jednu věc. Že pozitivně se o nich začne psát až v momentě, kdy dají do pořádku své podmínky a komunikaci pro investory. A pokud ve stejný týden, kdy mě posílají „bubu dopis“, vydávají dluhopisové emise s deklarovaným čistým výnosem z emise v emisních podmínkách na úrovni 85 % u 5letého a necelých 80 % u 7letého bondu, tak mám obavu, že investují energii (a hlavně peníze dluhopisových věřitelů!!!) nesprávným směrem. Přál bych jim v zájmu investorů, jejich obchodních partnerů i jich samotných, aby si uvědomili, co je skutečnou příčinou jejich postavení na kapitálovém trhu. Tedy podnikatelské výsledky, způsob financování projektů, kvalita dluhopisových prospektů a zejména pak emisních podmínek. Do toho by se slušelo ještě nespojovat s nejkontroverznější politickou stranou v polistopadových dějinách, nesnažit se kupovat policejní spisy, nemít za sebou už jeden krach s naštvanými věřiteli ochotnými povídat v médiích. A zapracovat trochu na pokorném projevu. A ne si koupit největší a nejdražší auto v malém městě a hrát si na největšího mecenáše v kraji. Až tato firma začne vydávat dluhopisy jako civilizovaná společnost kapitálového trhu s jasným účelovým využitím, limity zadlužení, informačními povinnostmi a bude jí auditovat někdo, jehož jméno aspoň vzdáleně někdo někdy slyšel, tak budu první, kdo o tom napíše a kdo tuto firmu pochválí. I nadále budu ve svých komentářích konzistentní a hodnotit tuto firmu i jiné firmy podle stejných kritérií, které aplikuji na všechny. Bez ohledu na to, koho znám, koho mám rád, koho nemám rád nebo koho neznám. Pravidla hodnocení jsou stejná pro všechny. Finanční výkazy, kvalita záměru a finanční kovenanty a emisní podmínky obecně. To jsou měřitelné záležitosti přátelé. Svět dluhopisů není abstraktní malba. Ve světě financí máme nějaké objektivní pilíře, od kterých je možné se odrazit. Říkat, že investoři všechno čtou a že se jim to moc líbí navzdory všem vadám, které produkty mají, je demagogie hodná soudruha Filipa v nejlepších letech. Každý také nečte obsah éček na obalu potravin. A proto existují lidé, jako jsme my, kteří se živí tím, že tyto dokumenty čtou a říkají na to svůj názor. Pochopitelně by výrobci všech pochybných produktů byli nejradši, kdyby prospekty a emisní podmínky nikdo nečetl a kdyby jediná forma komunikace jejich produktu byla ta jejich ve Forbes, HN a dalších médiích, na kterou vynaložili nezanedbatelné finanční prostředky. Nic na světě není zadarmo.

Omlouvám se za delší úvodník a přeji tradičně úspěšný týden