Logo_pink_600pxLogo_pink_600pxLogo_pink_600pxLogo_pink_600px
  • PŘEDPLATNÉ
  • KONTAKT
  • PŘIHLÁŠENÍ

Aleš Mokrý končí v GEEN Holding


Úvodní slovo




Zdravím naše drahé čtenáře a čtenářky,

dnes si krátce dovolím okomentovat eskapádu pana Břízy ze společnosti KOH-I-NOOR, který půjčoval peníze panu Michalu Mičkovi, kterou dále ve větším detailu přinášíme níže. Tato kauza totiž ukazuje v plné nahotě, jak část úspěšných podnikatelů přemýšlí. Chtějí investovat odlišným způsobem než běžní lidé, protože žijí v domnění, že jsou něco více než ostatní. Zároveň je tento případ důkazem, jak mohou být úspěšní podnikatelé investičně negramotní. A také to, jak moc je ovlivňují vnější atributy úspěchu. S Břízou v tomto směru vůbec nemám soucit. Byli to právě lidé jako on, kteří umožnili Mičkovi a jemu podobným sekat dluhy přes neregulované produkty. To jsou ty seance na filmovém festivalu v Karlových Varech a podobné party, kam se jezdí ukazovat lidé z obálek Forbesu, aby se navzájem utvrzovali o své vlastní výjimečnosti v pozicích kapitánů a kapitánek českého průmyslu. A také, aby se navzájem připravovali o peníze. A víme moc dobře, že to zdaleka není jen případ C2H a Mičky. Takových, kteří platí opulentní party a kteří svůj vlastní úspěch demonstrují podobným způsobem, aby zapůsobili na investory a obchodní partnery, je v ČR celá řada. Zapamatujte si už jednou pro vždy, že ten, kdo dělá kvalitu, se podobnými záležitostmi nemusí zabývat. Nemusí sponzorovat akce typu MFF KV za těžké peníze. Velcí investoři se přesvědčují pomocí byznysplánů a finančních výkazů.

Přeji vám úspěšný týden.

Ondra

Ondřej Záruba Analytik Comsense analytics

Zprávy z Česka



Úspěšný podnikatel nechce Mičkovi dopřát snadné oddlužení


Podnikatel Vlastislav Bříza, známý jako předseda správní rady a hlavní akcionář KOH-I-NOOR holding, byl jedním ze dvou veřejně známých věřitelů Michala Mičky jako fyzické osoby. V předchozích analytických týdenících jsme již informovali o tom, že si od něj Mička půjčil peníze, které nesplácel, jak měl, již před covidovým obdobím v roce 2019. Bříza dokonce Mičku dohnal k exekuci, která se mu měla strhávat z jeho mzdy v jím vlastněném holdingu C2H. Tedy lidově řečeno se s mladým vlastníkem zkrachovalého C2H příliš nemazal. Teď o sobě opět dal vědět. V insolvenčním rejstříku se totiž objevilo jeho prohlášení k žádosti zkrachovalého podnikatele o oddlužení.

Bříza se úvodem svého vyjádření odkazuje na to, že dle insolvenčního zákona je nezbytným předpokladem poctivý záměr dlužníka. A právně odkazuje na to, že insolvenční soud by dle stejného zákona měl zamítnout oddlužení, jestliže lze důvodně předpokládat nepoctivý záměr dlužníka. A Bříza právě v případě Mičky uvádí, že je názoru, že lze předpokládat, že Mička sleduje nepoctivé záměry.

Bříza dále předkládá svůj pohled na věc. Mičkou interpretované prodloužení půjčky od Břízy komentuje samotný věřitel následovně: „Věřitel musí tato nepravdivá a nesprávná tvrzení dlužníka uvést na pravou míru. K žádné dohodě o prodloužení zápůjčky do 31. března 2020 mezi věřitelem a dlužníkem formálně nedošlo. Na začátku roku 2020 avizoval dlužník věřiteli prodlení s úhradou splatných závazků. Věřitel sdělil, že ponechává závazkový vztah bez dalšího s tím, že prozatím neučiní kroky k exekuci. Nutno dodat, že věřitel svůj neformální slib, že na počátku roku 2020 neučiní kroky k exekuci dodržel, ale že dlužník svůj slib, že uhradí v krátké době svůj dluh věřiteli, nedodržel.“

Bříza pokračuje ještě pikantněji:

„Věřitel k tvrzením dlužníka uvádí, že již při uzavření smlouvy o zápůjčce (6. 9. 2019) byl dlužníkem ujišťován, že jeho pohledávka není nijak ohrožena a bude dlužníkem dle dohody zcela jistě vrácena (finanční prostředky měly být zapůjčeny pouze na 4 měsíce), a na podporu svých tvrzení dlužník uváděl, že věřitel je jeho jediným věřitelem jako fyzické osoby, že se není čeho obávat v případě prodlení, že zajištění přímou vykonatelností je zcela postačující, neboť v případně prodlení bude věřitel jako jeho jediný věřitel mít zcela jasnou pozici a může pohledávku umořit z majetku dlužníka, který opakovaně dlužník prezentoval jako mimořádný (toto činil dlužník opakovaně a často i v různých médiích).“

Pokud by toto byla pravda, tak už se Mička pohyboval v rovině podvodu, protože ještě mnohem významnějším věřitelem Mičky byl v té době Martin Hes, jehož pohledávky byly násobně větší než Břízova pohledávka, a navíc již byly po splatnosti. V případě Hese navíc bylo celkem pikantní, že úroky z prodlení jeho pohledávek byly 0,3 % denně. Tedy přes 100 % ročně. Jedná se o toho samého Martina Hese, který se stal posléze majitelem C2H Immovables, který koupil v prosinci 2020 těsně před vyhlášením insolvence holdingu C2H Equity. Rovněž Mička byl v té době dlužníkem své bývalé ženy, protože se jí ve splátkovém kalendáři zavázal splácet část majetkového vyrovnání.

Bříza dále pokračuje ve svém dopisu:

„Při poslední telefonické výzvě právního zástupce věřitele dlužníka v lednu 2021 pak dlužník právnímu zástupci sdělil, že nechť klidně věřitel podá návrh na provedení exekuce, ale že on – dlužník jako ručitel avaloval směnky svých společností v úhrnné výši přesahující 200 mil. Kč a že pokud věřitel podá návrh na provedení exekuce, tak dlužník obratem podá návrh na povolení oddlužení a věřitel tedy nedostane vůbec nic. Informace o avalování směnek v úhrnné výši přesahující 200 mil. Kč byly pro věřitele nové a dalším „překvapením“ od dlužníka.“

A zde už si pan Bříza zaslouží trochu konstruktivní kritiky. Pokud skutečně nevěděl, že Michal Mička avaluje jako fyzik obrovské množství směnek C2H Equity, tak byl zřejmě jediným v Praze. Tato skutečnost byla známá obrovskému množství obchodních partnerů C2H Equity i samotného Mičky. Nejednalo se totiž o ojedinělou záležitost, ale o finanční produkt, který tato skupina aktivně nabízela. Jestli se to dozvěděl Bříza skutečně až v lednu 2021, tak fatálně selhal při posuzování situace jak Mičky i jeho C2H. V té době byla již řada směnek avalovaných Mičkou dávno po splatnosti.

Bříza se ve svém vyjádření dále rozohňuje nad mediálním vystupováním Mičky, kde se prezentuje jako oběť a člověk, který nic nezavinil. Zároveň poukazuje na jeho rozhovor pro Forbes, kde Mička říká, že chce dále podnikat. Bříza je pochopitelně rozhořčen z toho, že věřitelé nemají dostat prakticky nic. Z dopisu je vidět, jak se Břízy dotklo arogantní chování Mičky, který jako dlužník vůči němu nejprve vystupoval jako suverén s velkým majetkem a následně jako suverén, na kterém si nic nevezme.

Jako surrealistický vtip Bříza označuje, že Mička se rozhodl ostatním firmám radit, jak podnikat ve firmě Clareo Petra Kasy. Z celého Břízova vyjádření je jasné, že zkušený, známý a úspěšný podnikatel Bříza nechce být za blbce. Dělá pro to maximum. Na druhou stranu je třeba férově říct, že se v první fázi zachoval jako velký amatér, kterého si finanční dravec „namazal na chleba“. Jako zkušený podnikatel by měl vědět, že nemá půjčovat nikomu, jehož účetnictví nemá k dispozici. Na to, jakým dotyčný jezdí autem, jaké má na ruce hodinky nebo jak drahé oblečení, se při kreditní analýze nehledí. Osobní ručení s přímou vykonavatelností je možná fajn, ale jen v případě, že dotyčný něco má. V době, kdy si Mička od Břízy půjčoval, už aval směnek dávno frčel v C2H Equity. A samotný fakt, že Bříza chtěl podnikateli půjčit na 4 měsíce, svědčí o tom, že pan Bříza, ve vší úctě k němu, jako finančník stojí za starou bačkoru. Je to dost pravděpodobně velmi schopný podnikatel, který umí řídit podnik a který bude nepochybně pracovitý člověk a vydělal peníze. Jenomže vydělat peníze a umět je kvalitně investičně alokovat, to jsou dvě diametrálně odlišné disciplíny. Bříza samozřejmě není jediný, kdo udělal podobnou chybu. V C2H je takových dalších Břízů několik desítek. Ve skupině Arca investovali kapitáni českého průmyslu, kteří v řadě ohledů byli nesmírně schopnými podnikateli.

V podnikání, a zejména pak v průmyslu, platí úplně jiná pravidla. Ve vší úctě k podobným lidem, jako je Bříza, tak oni jsou neskutečně naivní. Jsou zvyklí hrát podle nějakých nepsaných pravidel svého vlastního byznysu. Ale tady jsou ve světě financí a vůbec jim nedochází, že jejich protějšky uvažují velmi krátkodobě, často lžou, fabulují a nafukují levou stranu rozvahy. Svět financí je plný podobných praktik. A to nejen u druhořadých předluženců, jako je Mička. Lže se a podvádí i na top úrovni světového trhu předních finančních institucí.

Nechť je příběh pana Břízy poučením pro řadu podnikatelů, kteří vydělali peníze a kteří je chtějí investovat.
1. Investujte, pokud možno skrze standardní a regulované finanční instrumenty a instituce. Ideálně formou kolektivního investování s jasně danou odpovědností správce na regulovaném trhu.
2. Pokud nerozumíte kredit risku, nepůjčujte nikomu peníze. Ani formou půjček zajištěných směnkou, ani formou dluhopisů nebo jinou formou.
3. Pokud si váš právník bude hrát na kredit risk analytika, tak ho neposlouchejte. Nechte ho zkontrolovat smlouvy, ale prověření kvality toho, komu svěřujete peníze, nechte na finančních odbornících nebo bezpečnostních specialistech.
4. Vnějším atributům úspěchu, jako je třeba fakt, že o někom psali ve Forbes, přikládejte váhu 0 % při vašem rozhodování.
5. Uvědomte si, že na finančním trhu je tolik peněz, že i v případě, že investujete 100 milionů, tak nikdo seriózní kvůli vám kotrmelce dělat nezačne. Smiřte se s tím, že pokud chcete investovat seriózně, tak se budete muset pohybovat v +/- velmi standardních parametrech výnosu, rizika a likvidity. Na trhu je obrovské množství více či méně schopných kolektivních správců investic, vedle kterých jsou i miliardáři z řad HNWI malí investiční hráči. Nečekejte nic speciálního jen proto, že jste vydělali za svůj život o dvě nuly víc než váš soused. Kapitálový trh takhle nefunguje. Možná se vám podaří na stejné hladině rizika vydělat o 1 % ročně víc než běžný investor tím, že ušetříte nějaké poplatky. Ale ani to v praxi není úplně běžné. Mnohem pravděpodobnější spíše je, že v touze mít něco speciálního zaznamenáte výrazně větší ztráty než běžní investoři, protože se budete pouštět do nejrůznějších VIP produktů, které nejsou nic jiného než méně regulované instrumenty s menší ochranou investorů a méně důsledným výkonem dohledu regulátora.


Inflace v Česku je čím dál větší téma, zejména u firem


Nejen inflace na straně spotřebitelů, která aktuálně dosahuje za červenec 3,4 %, je problém. Ještě větší inflace je na straně cen výrobců indexu PPI, kde za stejné období došlo k nárůstu cenové hladiny na 7,8 %. To je proti červnovým 6,1 % další citelný nárůst. Nárůst cen výrobců je z velké části dán tím, že došlo k poměrně výraznému meziročnímu nárůstu cen průmyslových komodit. Nejmenší nárůst cen výrobců byl v zemědělství, kde došlo k meziročnímu nárůstu řádově o 5,2 %. Nárůst cen stavebních prací se meziročně uvádí jen 5,6 %, ovšem u tohoto čísla je třeba ho brát s hodně velkou rezervou. Zasvěcení na trhu hovoří o výrazně vyšších nárůstech. Cena stavebních materiálů je 12,8 % meziročním nárůstu. Nijak výrazně nerostly ceny služeb pro podnikatele. Činnost projektantů a architektů meziročně zdražila řádově o 1,7 %, ceny reklamních služeb dokonce jen o 0,5 % za rok.


Akcionářské změny v české továrně na FKI


Vít Vařeka, který byl donedávna jediným akcionářem investiční společnosti AMISTA, by do akcionářské struktury měl pustit rovněž své dlouholeté kolegy Ondřeje Horáka, Petra Janouška a Pavla Bareše. Vyplývá to z rozhodnutí ČNB, která těmto osobám udělila souhlas pro nabytí vlastnického podílu v investiční společnosti AMISTA. Kromě toho udělila souhlas i entitám vlastněným těmito členy představenstva investiční společnosti. Zároveň udělila ČNB souhlas i Vařekově entitě Rigdom IC. Ten dosud AMISTu vlastnil skrze entitu CINEKIN.

AMISTA je obrovská továrna na FKI. V jejím portfoliu najdeme standardní záležitosti od hráčů jako BH securities, ale občas se pod její kuratelou objeví i nějaká bizarní záležitost typu HELSKE. Ta mimochodem přešla pod AVANT. V tomto si tito dva specialisté na FKI nemají co vyčítat.


Zprávy ze světa

Ještě k Afghánistánu


O Afghánistánu bylo v posledních dnech napsáno mnohé. Dovolíme si nicméně upozornit na text s názvem Heroinová ekonomika Talibanu Ondřeje Záruby k této problematice ze 17.8., který vyšel na našem spřáteleném serveru Finsider.cz:

Události v Afghánistánu mají velký mezinárodní rozměr z pohledu geopolitiky. Byla by velká chyba si myslet, že opětovné ovládnutí Afghánistánu Talibanem je jen nějaká 4 tisíce kilometrů vzdálená roztržka. Ten, kdo by si myslel, že hlavním vývozním artiklem Afghánistánu jsou vlna nebo granátová jablka, by byl na hlubokém omylu. To hlavní, co opouští Afghánistán, jsou totiž drogy. Finsider přináší svým čtenářům pohled na afghánskou drogovou ekonomiku.

Nejprve pár slov k Afghánistánu:

Na ploše 652 tisíc km2 žije asi 35 milionů obyvatel. Velikostí je srovnatelný například s Texasem v USA. 99,7 % obyvatel je muslimského vyznání, přičemž 85-90 % z nich jsou příslušníci sunnitské větve, zatímco 10-15 % šíitského vyznání. Průměrný věk dožití v této zemi je 50,6 let u mužů a přibližně 53,6 let u žen. Jen asi 52 % mužů je gramotných, u žen je to dokonce jen 24,2 %. Více než 10 % novorozenců v této zemi zemře. Tedy z pohledu kvality života je to okem Středoevropana těžký středověk. HDP na hlavu je v této zemi jen nějakých 2000 USD na hlavu. Více než polovina obyvatel v této zemi žije pod hranicí chudoby. Mezinárodní obchod v Afghánistánu na „oficiální“ úrovni prakticky neexistuje. Takto velká země měla největší partnery Indii, kam vyvezla své zboží za slabých 400 milionů USD, a Pákistán za 300 milionů USD. Dovoz probíhal z více zemí. Zde dominoval zejména Irán (1,25 mld. USD), Čína (1,16 mld. USD), Pákistán (1,06 mld. USD), Kazachstán (0,515 mld. USD), Turkmenistán (0,408 mld. USD) a Indie (0,405 mld. USD). Jen tak pro zajímavost Česká republika dováží zboží z Číny asi 16,6 mld. USD a z Německa asi za 51 mld. USD. A vyváží do Německa za 63 mld. USD. Jen pro rámcové srovnání.

Operace Enduring Freedom:

Asi hlavním důvodem, proč se našinec i účastník globálních kapitálových trhů zajímá o Afghánistán, je odstartování vojenské operace Operation Enduring Freedom, kterou zahájily Spojené státy 7.října jako jednu z reakcí na teroristický útok 11.září 2001. Jednalo se o jednu z hlavních křížových výprav proti globálnímu terorismu namířeného na organizace Al Kajda (Al Qaeda) a právě Taliban. Hlavní představitel Al Kajdy Usáma bin Ládin žil v Afghánistánu už od roku 1996 a byl architektem spojenectví těchto dvou organizací.

Spojené státy během této operace i následní operace Operation Freedom’s Sentinel umístily v Afghánistánu více než 900 tisíc vojáků. A více než 2400 vojáků tam Spojené státy ztratily přímo v Afghánistánu. Češi jako účastník koalice NATO, která bojovala v Afghánistánu během této operace, ztratili v Afghánistánu 14 vojáků. Tedy nejvíc ze všech zahraničních misí. Do Afghánistánu poslali Češi více než 9000 vojáků.

Ekonomický rozměr války v Afghánistánu je gigantický. Jen USA vynaložily od počátku Operation Enduring Freedom kolem 750 mld. USD na tuto válku. V roce 2019 to bylo okolo 46 mld. USD.

Důvodem, proč tak obrovské finanční prostředky putovaly do této operace i po smrti Usámy bin Ládina v roce 2011, byl kromě stále existujícího Talibanu i pokračování organizace Al Kajda také působnost v Afghánistánu organizace známé jako Islámský stát (IS, ISIL nebo Da´esh).

Celou operaci v Afghánistánu sice odstartovala administrativa George W. Bushe, ale vojensky operace vrcholila až za Barracka Obamy. Když se Obama ujímal roku 2009 vlády nad Bílým domem, tak USA měly v Afghánistánu přítomných řádově necelých 40 tisíc vojáků. Maxima přítomnost vojáků v Afghánistánu dosáhla v roce 2011, kdy jich tam jednu chvíli z USA bylo přítomných kolem 100 tisíc. Radikálně poklesla přítomnost amerického vojska v roce 2014, kdy Obama ukončil Operation Enduring Freedom a nahradil jí Operation Freedom´s Sentinel. To vedlo ke snížení přítomnosti amerického vojska na řádově 10 tisíc vojáků.

Historie pěstování opia v Afghánistánu:

Existence heroinu bývá připisována německé farmaceutické firmě Bayer, která s ním přišla jako s lékem proti dětskému kašli. Ovšem účinky šťávy z nezralých makovic máku setého, jsou staré tisíce let a znali je již Babylóňané. V Afghánistánu se s velkoprodukcí máku pro opiáty začalo v 50. letech minulého století. Byla to reakce na to, že došlo k zákazu pěstování máku v Iránu, kam tradičně „know how“ pěstování této komodity patřilo. Nicméně poměrně dlouhou dobu trvalo, než se z Afghánistánu stala hlavní země pro produkci opiátů. Konkuroval mu totiž ještě Pákistán a především tzv. „Golden triangle“ nacházející se na území Myanmaru, Laosu a Thajska. Když započala v Afghánistánu válka se Sovětským svazem, tak byla produkce opia jedna z hlavních cest jak zabezpečit dostatek zdrojů pro mudžehedíny a jejich vojenské operace. Pořád byl ale objem vyprodukovaného opia z dnešního pohledu zanedbatelný, ačkoliv se velice rychle zdvojnásobil na méně než 600 tun opia za rok. Dnešní produkce přesahuje 6000 tun a v roce 2017 dokonce dosáhla 9000 tun. Organizátory produkce a zpracování opia byli stejní lidé, kteří od americké vlády získávali pomoc na boj se Sovětským svazem, jako byl Gulbuddin Hekmatyar. Ten byl velký oblíbenec CIA, ale posléze se ukázalo, že kontroloval šest rafinérií na výrobu heroinu z oblasti Hilmand. Přesto to dvakrát dotáhl na post afghánského premiéra v devadesátých letech. A bylo to právě během jeho premiérování, kdy se do země „odstěhoval Usáma bin Ládin“. Taliban se nicméně kolem roku 2000 tvářil, že chce s pěstováním opia zatočit a dokonce spolupracoval s OSN. Taliban vládl v Afghánistánu v letech 1996 až 2001. Pak přišla ona invaze vedená USA, která jeho nadvládu ukončila.

Vývoj plochy, které se pěstuje opium v Afghánistánu dle organizace UNODC
a
Opium se pěstovalo v Afghánistánu už před válkou, která začala v roce 2001. V roce 2000 se pěstovalo na ploše kolem 80 tisíc hektarů. Velmi prudce začala produkce růst po zahájení války v roce 2001. Už v roce 2004 se dostal osev na 131 tisíc hektarů. V roce 2007 už byla na dvojnásobku předválečných hodnot. Další prudký nárůst byl zaznamenán v roce 2017.V Afghánistánu se podle zprávy UNODC (United Nations Office Drugs and Crime) pěstoval mák pro produkci opiátů v roce 2017 na ploše 315 tisíc hektarů, přičemž 420 tisíc hektarů bylo globální plocha. Tedy asi 75 % světového opia pocházelo právě z Afghánistánu. To dává Afghánistánu výtlak v produkci opia asi v řádu 9000 tun ročně. O rok později podle stejné organizace UNODC klesla plocha pro pěstování opia na 263 tisíc hektarů. Tedy asi o 20 %. Mák pro produkci opia se pěstoval ve 24 ze 34 provincií Afghánistánu. Produkce opia se pohybuje někde mezi 24 a 27 kilogramy na hektar. V nejlepších letech dosahovala produkce i 40-50 kilo na hektar. Cena čerstvého opia je značně kolísavá záležitost. Zatímco v roce 2017 byla cena čerstvého opia opouštějícího farmu 131 USD za kilo, tak v roce 2018 to bylo jen 76 USD za kilo. V případě suchého produktu to pak bylo 155 USD za kilo a 94 USD za kilo ve stejném období. To znamená, že jen hodnota surového opia byla na farmách v Afghánistánu řádově 1 miliarda USD. A to se nebavíme o dalším zpracování opia.

Cena opia dle organizace UNODC je vidět na dvou spojnicových grafech. Sloupcový graf v pozadí ukazuje produkci opia v tunách.
b
V roce 2017 se odhadovala čistá produkce na 9000 tun opia, v roce 2018 pak na přibližně 6400 tun. Prudký nárůst kapacit produkce opiátů ovšem srazil cenu opia pod 100 USD za kilogram. Ještě v roce 2010 byla cena opia přes 200 USD za kilo. Když začala válka v Afghánistánu, tak produkce opia klesla takřka na nulu, což způsobilo, že cena opiátů vystoupala skoro ke 400 USD za kilo.

Drogový průmysl se však celkem rychle dokázal přizpůsobit, a tak začal velmi rychle znovu produkovat opium ve velkém. Následně cena klesla pod 100 USD v roce 2009.

Z hlediska absolutních čísel bylo pěstování opia na svém vrcholu v roce 2011, kdy tržby z pěstování opia v Afghánistánu dosáhly kolem 1,407 miliardy USD. O něco menšího, ale podobného čísla 1,389 mld. USD se dosáhlo v roce 2017. V roce 2018 byl samotný pěstitelský byznys někde na 604 mil USD, což byl velmi výrazný pokles.
c
Vůbec nejvíc se opium pěstovalo v jižních provinciích Kandahar a Hilmand. Právě provincie Hilmand je pro afghánskou produkci opia naprosto klíčová. V roce 2018 se v ní nacházelo přibližně 52 % veškeré produkční kapacity. Hilmand je tradiční zemědělskou oblastí, kde se dříve ve velkém pěstovaly zemědělské plodiny k produkci potravin. Množství pěstovaného opia v této oblasti proti roku 2004 je přibližně 4násobné. Hlavní oblasti světové produkce opia se nachází právě v této provincii. Místa jako Nad Ali (21 tisíc hektarů), Nowzad (20 tisíc hektarů), Musa Qala (15 tisíc hektarů) nebo Naher-i-Saraj (17 tisíc hektarů) znamenají pro světový obchod s opiáty více než Bordeaux nebo Burgundsko pro trh s červeným vínem.

A teď se opět vracíme k Talibanu. Drogy jsou pro Taliban důležitou součástí jeho příjmů. Statistiky, které zde uvádíme, jsou přibližně 3 roky staré. A odpovídají době, kdy Taliban nekontroloval většinu území Afghánistánu. Ačkoliv oficiální zpráva UNODC uvádí hodnotu vyprodukovaného opia na úrovni 1,4 mld. USD k roku 2017, tak například zpravodajský server BBC hovoří až o 3 mld. USD čistě z pěstování. Taliban by měl mít na tomto byznyse přibližně 10 % podíl v podobě „daní“, které vybírá od pěstitelů opia. To znamená, že jen na pěstování si Taliban může přijít na stovky milionů USD z ročně z produkce opia. Taliban rovněž kontroluje laboratoře, které zpracovávají opiáty v morfium a heroin. Z řádově 6000 tun opia, opustí ve formě heroinu Afghánistán odhadem asi 300-400 tun čistého heroinu. Minimálně 2000 tun opia by ještě mělo opustit zemi v nezpracované formě. Řádově čtvrtina heroinu by se ho měla zkonzumovat podle starších statistik v Asii. Přibližně polovina ho končí v Evropě a Rusku. Rusko je vůbec největším trhem pro heroin na světě. V roce 2008 se v Rusku zkonzumovalo odhadem 70 tun heroinu, které připadaly asi na 1,5 milionu uživatelů heroinu. Samotné Rusko představuje asi 21 % světové spotřeby heroinu. Evropa pak asi 26 %. Třetí největší trh je pro afghánské producenty Čína. Ačkoliv hodnota produkce afghánského opia na farmách je řádově jen 1 mld. USD, tak v maloobchodních cenách heroinu se bavíme minimálně o 65 mld. USD. Dokonce si za chvilku ukážeme, že to může být ještě mnohem více. Každopádně Taliban si je schopen ukrojit nezanedbatelnou část z tohoto balíku peněz. A právě nejen z pěstitelství. Trh s heroinem je na Afghánistánu a Talibanu absolutně závislý, protože drtivá většina produkce pochází právě z této země. Zde také nalézáme vysvětlení, jak je schopen Taliban své vojenské aktivity financovat.

Cesta heroinu do Evropy a do Ruska dle UNODC
d
Mapa UNODC nám ukazuje, jak proudí heroin po Evropě z Afghánistánu. V zásadě existují dvě hlavní cesty zboží. Jedna směřuje na sever do cíle v Rusku. A druhá cesta jde přes Turecko a Balkán do Západní Evropy.Největší počet uživatelů heroinu v Evropě na počet obyvatel je ve Skotsku a v Estonsku. V těchto zemích ho podle statistik UNODC užívá přibližně 1,5 % obyvatel. Velmi vysoké hodnoty má rovněž Anglie a Wales, Slovinsko, Irsko, Švýcarsko a Dánsko, kde se pohybují prevalence mezi 0,6 a 0,8 %. V ČR je situace někde na 0,4 %. To je v našem případě spíše dáno obrovskou prevalencí u jiných typů drog. Češi zkrátka preferují jiné drogy než heroin, jak se ze statistik zdá.

Úplně jiné hodnoty prevalence heroinu najdeme ve východní Evropě. Rusko je na 1,6 % obyvatelstvu. Ukrajina 1,16 %. Proto je Rusko světovým trhem číslo 1 v heroinu. Ve východní Evropě tvoří závislí na opiátech asi 75 % všech drogově závislých, kteří vyhledávají pomoc. Zatímco v západní a střední Evropě je to kolem 47 %. To ovšem neznamená, že se tímto poměrem podílí na spotřebě drog. Jejich podíl na spotřebě je mnohem menší, ovšem podíl na těžkých drogových závislostech vedoucí ke snaze vyhledat léčbu je obrovský. Uživatelé kokainu nebo konopných drog v tomto směru daleko méně vyhledávají odbornou pomoc.Co v tomto kontextu znamená opětovný nástup Talibanu pro Evropu? Drogy představují pro Taliban zásadní zdroj příjmů. Drogy jsou to hlavní, co Afghánistán reálně ekonomicky nabízí. A tento režim sotva bude chtít drogy z Afghánistánu vymýtit. Dá se očekávat, že Afghánistán pod nadvládou Talibanu bude chtít ještě více kontrolovat světový trh s opiáty. Rozhodně to pro nás neznamená, že Evropa bude méně zaplavená heroinem. To znamená mít větší kontrolu nad jeho distribucí a snažit se urvat co největší přidanou hodnotu z tohoto trhu.

Důvod, proč se Afghánistán prosadil ve výrobě heroinu, není však pouze politický. Nahrává tomu i příhodnost prostředí pro pěstování máku. Výnosnost pěstování opia v Afghánistánu je vyšší než v okolních zemích a opium je kvalitnější. Například pro výrobu 1 kila heroinu v jihovýchodní Asii bylo potřeba v průměru kolem 10 kilo opia, zatímco v Afghánistánu postačilo 6-7 kilogramů. Navíc v prostředí, jako je Afghánistán, je pěstování opia lepší kvůli jeho vysoké odolnosti vůči suchu. Pokud máte nedostatek infrastruktury pro zavlažování či přepravu, tak je to jedna z hlavních výhod proti pěstování například obilí. Studie z roku 2005 od UNODC porovnávala ekonomickou hodnotu v tržbě na hektar opia s pšenicí a rýží. Srovnání bylo katastrofální. Hektar opia přinesl v roce 2005 farmářům více než 5300 USD na hektar, zatímco rýže byla pod 1000 USD a pšenice na lehce pod 600 USD. Ačkoliv situace v posledních letech nebyla tak výhodná jako v roce 2005 kvůli nižšímu výnosu na hektar i mírně nižší ceně, tak pořád jsme na mnohonásobcích běžné zemědělské produkce. Vysvětlujte při takových číslech v zemi, kde je HDP 2000 USD na hlavu, že by bylo víc fajn, kdyby pěstoval pšenici, když vaše děti zabíjí chudoba, zatímco drogově závislí jsou tisíce kilometrů daleko…

1 tuna opia je řádově 100 tisíc USD v nákupu od farmářů. Z té se dá udělat řádově 100 až 140 kilo heroinu. Exportní cena heroinu už se pohybuje kolem 4 tisíc USD za kilo. Tedy bavíme se o řádově o 480 tisících USD za heroin z 1 tuny opia. A maloobchodní cena tohoto heroinu je extrémně variabilní. Hodně se liší země od země a také od kvality a čistoty. Pochopitelně nejdražší je na trzích, kde je největší poptávka po heroinu. Pásmo je to velmi široké od 30 do 200 USD za gram. Při ceně 100 USD za gram se bavíme o ceně 100 tisíc USD za kilo. Tedy ta samá tuna opia, za kterou farmáři dostanou řádově 100 tisíc USD, se prodá drogově závislým uživatelům za 14 milionů USD.

A teď si vezměme v potaz, že Afghánistán je schopen dodat opium pro výrobu řádově více než 1000 tun heroinu za rok. Tedy bavíme se o surovině pro byznys, který má celkové tržby 126 mld. USD. A to je částka srovnatelná s tím, kolik se ročně utratí za iPhony. A tak téměř 20letá snaha USA rozbít drogový byznys v Afghánistánu s rozpočtem 8 miliard USD (400 mil USD v průměru za rok) asi neměla příliš velkou šanci na úspěch. Vedle těchto čísel dává smysl i to, že válka spolykala desítky miliard USD ročně, a přesto nakonec neuspěla.

Řešení?

Je zcela evidentní, že řešení není pouze v Afghánistánu. USA poslaly do Afghánistánu před 20 lety stroje jako B1 Lancer nebo B2 Spirit, cíle zasahovaly na obrovskou vzdálenost střely Tomahawk za miliony dolarů vynaložených za jedinou střelu…Přesto v podstatě primitivní společnost dokázala vzdorovat 20 let a bezprostředně po odchodu vojsk koalice NATO se situace vrátila tam, kde byla. Každá válka stojí především peníze. A tady se ukázalo, že přísun kapitálu od drogových uživatelů je stabilnější než ten od daňových poplatníků, kteří vidí v této zemi syny své vlasti umírat tisíce kilometrů od domova. Dokud bude poptávka po heroinu, bude mít Taliban dostatek finančních zdrojů.

Pokračující pokles hodnoty čínských akciových hvězd



Dvě hlavní korporace, které jsou ozdobou čínského akciového trhu, Tencent a Alibaba v minulém týdnu ztratily další část své významné tržní kapitalizace. Tencent ztratil přes 10 % a Alibaba přes 11 % hodnoty. Tím se z kapitálového trhu vypařilo řádově 100 miliard USD, což rozhodně není žádná kosmetická záležitost. 9 % poklesu se dočkala i další hvězda akciového nebe v Číně, výrobce destilátů Kweichow Moutai. Na frak dostali i známí e-commerce hráči. 10 % odepsal Meituan, 12 % JD.com a 13 % Pinduoduo.

Většina hlavních čínských akciových titulů má hodně špatný kvartál. Největších 6 akciových titulů z Číny ho prožívá v poklesu kapitalizace přes 10 %. Největší Tencent už je skoro na 30 % poklesu. Posledních 6 měsíců je dokonce ještě horší. Tencent je v propadu přes 40 %, Alibaba na 36 %, Kweichow Moutai na 37 %. Meituan na 51 % a Pinduoduo dokonce na 61 %.

Hlavní příčina tohoto setrvalého poklesu čínských akcií je samotné čínské prostředí, které těmto firmám regulatorně a politicky hází klacky pod nohy. Čínským soudruhům příliš nechutná, že tyto čínské firmy jsou bohaté a úspěšné, navíc mají nečínské a často americké vlastníky.

Přehled trhů

Přehled akciových trhů

e
V uplynulém týdnu pokračoval pokles hodnoty čínských akcií. Nedařilo se ani akciím korejským a brazilským a akciím na Tchaj-wanu. Naopak velmi dobrý týden měli akcie české a maďarské. Ostatně ty jsou od začátku roku již na více 20 % nárůstu.

Výnosy státních dluhopisů

Výnosy do splatnosti 5letých státních dluhopisů:

ČR 1,70 %
Německo -0,74 %
USA 0,77 %
Čína 2,69 %

Výnos do splatnosti pětiletých státních bondů stále roste. Už přesáhl dokonce i hodnotu 1,8 % ročně. Vzhledem k tomu, že na začátku roku byl na hodnotách 0,8 %, tak už je to citelný nárůst. V tržní sazbě se odráží další očekávaný růst úrokových sazeb v reakci na vysokou inflaci.

Klíčové komodity

f
Relativně poklidný týden jsme sledovali u komodit.



Děkujeme za pozornost. Těšíme se na Vás opět příští týden!

Sdílet

Related posts

25. 5. 2022

Analytický týdeník 21/2022


Číst dále
18. 5. 2022

Analytický týdeník 20/2022


Číst dále
11. 5. 2022

Analytický týdeník 19/2022


Číst dále

Comsense analytics s.r.o.

Na Příkopě 988/31
110 00, Praha 1

Kontaktujte nás

+420 724 385 907
analyzy@comsense.cz

Sledujte nás

FaceBook
Twitter

© 2021 Comsense analytics.