Výsledky voleb a krize na Hradě a prezidentské volby na dohled?

Máme za sebou dlouho očekávané volby do Sněmovny, které se uskutečnily v pátek a v sobotu. Tyto volby přinesly celkem jednoznačnou mandátní převahu 108 poslanců na straně dvou demokratických koalic SPOLU a PirSTAN. Tyto dvě koalice bezprostředně po volbách již deklarovaly, že mají zájem spolu jednat o vytvoření vlády, což ratifikovaly memorandem ještě ve volební noc v sobotu. Ze hry o šanci na sestavení vlády se jeví být ANO Andreje Babiše, které má 72 poslanců. Všechny strany deklarovaly, že nemají zájem s ním uzavřít koalici. A šéfové těchto stran by byli šílenci, kdyby se o to vůbec pokoušeli.

Jistou nečekanou komplikací v boji o sněmovní většinu je zásadní neúspěch v kroužkování Pirátů, kteří koalici PirSTAN dodali 2/3 kandidátů a především peněz. Jejich zisk 4 mandátů proti 33 mandátům, které získalo hnutí STAN, je značně deprimující. Přesto to vypadá, že tato koalice minimálně nějaký čas setrvá ve své spolupráci. Moc jim toho nezbývá. Jejich dva nejsilnější lídři, Ivan Bartoš a Olga Richterová, se do Sněmovny dostali. Navíc byli oba dva tváří spolupráce se STAN. Alternativu za tyto dva uvnitř Pirátské strany lze hledat jen velmi těžko. Loajalita ke spolupráci se STAN by se mohla vyplatit z hlediska zisku podílu na moci. Jedno až dvě ministerstva by Piráti získat mohli.

K čemu ovšem situace jednoznačně směřuje, je to, aby se premiérem stal Petr Fiala nebo někdo jiný z ODS. Fialova role totiž ještě může být potenciálně prezidentská. Proto by se premiérem stát nemusel. Hnutí SPOLU dopadlo ve volbách velice dobře. V zásadě všichni tři aktéři koalice musí být velmi spokojení. 71 mandátů je více, než jsme predikovali my (předpovídali jsme vyrovnaný výsledek 60 mandátů ANO a 60 mandátů SPOLU + 45 mandátů pro PirSTAN). Je jasné, že koalice SPOLU bude mít hlavní slovo ve vládě. Ale vzhledem k počtu mandátů STAN je zde obrovský prostor pro podíl na moci i pro toto hnutí. Pozice Pirátů, jejichž hlasy vlastně nejsou potřeba (bez Pirátů by měly čtyři strany 104 mandátů), není tak dobrá. Ale určitě bude existovat vůle jim nějaký politický prostor dát tam, kde nemůžou tolik reputačně ohrozit vládu. Dá se očekávat, že by mohli získat kulturu nebo školství. Tedy nějaké nesilové ministerstvo.

Sestavení vlády pochopitelně brání zdravotní stav prezidenta Zemana. Ten ústy Andreje Babiše, který navštívil Lány v neděli, deklaroval, že má zájem pověřit právě Andreje Babiše. Tedy konat podle očekávání, které Zeman vzbudil. Kdyby tomu tak skutečně bylo, tak je otázkou, zda toto pověření jednat o vládě Babiš přijme. Pověření není to samé, co je jmenování, z pohledu Ústavy ČR. Babiš by v případě pověření sestavit vládu měl problém najít parlamentní většinu. Za jistých okolností by se mohl pokusit Zeman Babiše jmenovat premiérem, aniž by měl Babiš předem zajištěnou podporu ve Sněmovně. Taková vláda by nezískala ve Sněmovně důvěru. Čímž by musela vládnout v demisi. A muselo by dojít k druhému pokusu o sestavení vlády. Kdyby byl v druhém pokusu opět jmenován zástupce ANO, tak by se proces mohl opakovat. Touto cestou lze bezpochyby legitimně ztratit nezanedbatelné množství času. Odhadem 6-12 měsíců, aniž by tím byla porušena Ústava. Ale to se bavíme o scénáři, že prezident je schopen vykonávat svůj úřad. Proč by měl Zeman chtít, aby Andrej Babiš setrval v roli premiéra, byť omezenou dobu? Odpověď lze hledat v geopolitických tématech. Zejména pak tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Což je zcela nepochybně zájmem hradního okolí, zejména pak Martina Nejedlého. Zároveň každá minuta, která oddálí vznik vlády SPOLU a PirSTAN, zvyšuje pravděpodobnost, že by vzniknout teoreticky nemusela.

Pak zde máme pohled Andreje Babiše. Ten ve volbách mimořádně uspěl s více než 27 % výsledkem. Získal největší část hlasů levice. Jeho volební výsledek vyřadil ze Sněmovny ČSSD, KSČM i Přísahu Róberta Šlachty. Celkem získalo jeho hnutí přes 1,4 milionu hlasů. Ale vzhledem ke koaličnímu potenciálu, který Andrej Babiš má, mu musí být naprosto jasné, že většinu ve Sněmovně při současné konstelaci získat nemůže. 108 poslanců je příliš velká převaha. Navíc je třeba si uvědomit, že není úplně jisté, že by udržel vlastních 72 poslanců na uzdě. Ne každému je totiž po chuti, aby ANO vládlo s SPD. Odmítavě se v tomto směru vyjádřila zejména Věra Jourová. Problém si tím mohou mít i postavy jako Ivo Vondrák. Navíc SPD by si kladla zcela nesmyslné podmínky. Zejména pak podmínku vyhlášení referenda o výstupu z EU. A to je něco, co by byla pro ČR mimořádně velká ostuda v roce, kdy má EU předsedat. Navíc do vlády se nechce ani samotné SPD. Nemá pro to nejmenší důvod. Pro ANO je teoretická (ale opravdu jen teoretická) možnost, že by dalo dohromady vládu se STAN nebo ODS. Ale to by se muselo v těchto stranách odehrát veliké zemětřesení. Tedy jakákoliv varianta, která by vedla k tomu, že ANO se bude podílet na vládě s důvěrou ve Sněmovně, je krajně nepravděpodobná. Nějakou dobu ještě může udržet vládní posty bez důvěry Sněmovny, ale to je opravdu jen otázka času.

A pak zde máme situaci na Hradě. Prezident Zeman je evidentně ve velmi špatné zdravotní kondici, o čemž svědčí prostý fakt, že je hospitalizován na ARO v Ústřední vojenské nemocnici Střešovice. Na to opravdu není potřeba důkazu v podobě fotografií, jak bezvládně leží v sanitce. Ani fotka jeho nepřítomného pohledu z pátku, kdy vhazoval volební lístek do urny. To, že prezident republiky odjíždí sanitkou pár minut po návštěvě premiéra den po volbách, opravdu není žádná vzácná shoda náhod. Jeho zdravotní stav musel pochopitelně být závažný už před návštěvou premiéra v Lánech. Tedy je otázkou, zda osoby z prezidentova okolí nespáchaly trestný čin neposkytnutí první pomoci či zneužití bezbranné osoby. A i kdyby nedošlo ke spáchání trestného činu, pořád zde bude panovat značná pochybnost o dobrých úmyslech prezidentova okolí. Přestože Zeman leží na ARO, tak prezidentův mluvčí Ovčáček řekl, že si prezident dopřál meruňkové buchty a že dnes bude mít vinnou klobásu s kaší. Zároveň dodal, že prezident sleduje politické dění a čte noviny. Hospitalizaci označil za plánovanou. Babiš řekl o prezidentovi, že v neděli komunikoval normálně a že prezident mu sdělil, že má v úmyslu pověřit ho sestavením vlády.

O schopnosti prezidenta vykonávat svůj úřad jsou značné pochybnosti. O jeho zdravotním stavu není veřejnost kvalitně informována. Mluvčí Ovčáček v řádu hodin podává zcela protichůdná vyjádření. Pokud se prokáže, že Zeman není schopen vykonávat úřad, tak mu hrozí odvolání z funkce na základě článku 66 Ústavy. K tomu je potřeba nadpoloviční většina v Senátu a ve Sněmovně. Je celkem pravděpodobné, že bez poskytnutí důkazů o tom, že prezident je ve stavu schopného vést povolební vyjednávání by tento „impeachment“ oběma komory parlamentu prošel. Jen pokud by se prezident odvolal, tak by situaci musel řešit Ústavní soud.

Kdyby prezident zemřel či rezignoval, tak to bude představovat pro Českou republiku zásadní politickou dynamiku. Do 90 dnů by se totiž musely konat prezidentské volby. A to je extrémně rychle. Šanci v těchto volbách by prakticky měli pouze kandidáti a kandidátky s politickou oporou v parlamentu, protože je rozhodně jednodušší získat podporu 10 senátorů či 20 poslanců než 50 tisíc občanských podpisů během cca 1 měsíce. A zde se vracíme zpět k Andreji Babišovi. Zdá se být smířen, že nebude premiérem. Ovšem ještě zde zbývá varianta, že by se mohl stát prezidentem. Ke zvolení prezidentem je třeba orientačně 2,8 milionu hlasů. Tedy asi dvojnásobek volebního zisku ANO z voleb do Sněmovny. Ovšem šance Babiše se velmi odvíjela od toho, kdo by spolu s ním postoupil do druhého kola. Jeho účast v druhém kole je totiž téměř jistá, pokud by kandidoval. Babišovo povolební chování je zcela v souladu s tím, že už prakticky zahájil volební kampaň na post prezidenta. Ziskem prezidentského mandátu by vyřešil část svých problémů. Nemusel by se obávat, že skončí trestně stíhaný ve svých kauzách Čapí hnízdo nebo potenciálního daňového úniku Pandorra papers.

Babiš na Hradě by dokázal budoucí vládní koalici řádně „zatápět“. Koalice sice disponují komfortní většinou 108 hlasů, ovšem pro změnu Ústavy je potřeba 120 hlasů, takže Babišův vliv by zůstal značný. A zejména pak vyděračský potenciál. Pokud by demokratické koalice chtěly zabránit prezidentství Andreje Babiše, tak by musely nasadit do hry těžký kalibr. Jako nejpravděpodobnější lídr schopný porazit Babiše ve volbách se jeví být Petr Fiala. O něco riskantnější by byla kandidatura Miroslavy Němcové, Miloše Vystrčila nebo někoho jiného. Kdyby Babišovi udělal kandidátní „křoví“ Tomio Okamura, tak potenciálně může přeskočit v prvním kole roztříštěnou skupinu kandidátů a skončit s Babišem v kole druhém. Což by Babišovi umetlo cestu k vítězství.