Úvodní slovo
vypadá to, že zanedlouho budeme mít novou vládu. Ale zároveň se nemohu zbavit dojmu, že to nikoho zvlášť nevzrušuje. Velká část lidí je víceméně spokojena s tím, že na Úřadu vlády pomalu balí kufry Andrej Babiš a jeho zaměstnanci. Prezidentovo „zmrtvýchvstání“ nejednoho z nás zaskočilo, ale opět se ukazuje, že zázraky moderní medicíny jsou neskutečné. Většina z nás řeší jiné starosti než novou vládu. Především je tu s námi stále pandemie se vším, co obnáší. Tedy různými výklady stávající situace a hodnocením toho, co je větší hrozba. Můj názor na pandemii jsem tu už párkrát prezentoval a nebudu jím znovu obtěžovat. Mám ale jinou myšlenku. Doba, ve které žijeme, je něčím specifická nebo bychom mohli říct mimořádná. Ne úplně v pozitivním slova smyslu. Každá doba má samozřejmě svoje příležitosti. Ty ale mají i války a nehodnotíme je kladně. Kombinace všeho toho, co zažíváme, nás nutí uvažovat velice kriticky nad mnohými paradigmaty naší společnosti. Ať už je to způsob vydělávání peněz, ukládání volných prostředků, způsob bydlení nebo třeba i energetická koncepce vašeho rodinného domu a spotřební chování. Náš svět pod tlakem mnoha faktorů zažívá velmi urychlené procesy změn v oblastech, které jsme léta považovali za relativně stabilní. A nyní zde máme výrazné změny pravidel, která si od nás vynucuje stát, kapitálový trh, energetický trh, geopolitické uspořádání atd. Čím více budeme trvat na našich ustálených paradigmatech chování v nejrůznějších oblastech, tím větší problémy nám ve skutečnosti hrozí z titulu toho, že se nedokážeme přizpůsobit náhlým změnám. Řada věcí, která se změnila, se už nikdy nevrátí tam, kde byly. Ať už je to nákupní chování spotřebitelů v obchodních centrech, politika práce v kancelářích, společenské normy chování, cena elektřiny nebo způsob vyrábění automobilů či distribuce finančních produktů. Zkuste zapomenout na to, co bylo, a zamyslet se nad tím, co by mohlo být. Pohled do historie je pro nás poučný. Ale musí to být pohled dostatečně hluboký a komplexní. Ten totiž ukazuje, že je všechno možné. Pohled na to, co se dělo před rokem, nám neřekne nic.
Přeji vám úspěšných posledních pár dní před Vánocemi.
Ondřej Záruba Analytik Comsense analytics
IPC zase do poradců buší
Skupina Invest & Property consulting, která je finančním zprostředkovatelům známá především jako mezistanice pro finanční prostředky ze svěřenských fondů, které spravují přímo finanční zprostředkovatelé, se zase trochu osmělila ve své vlastní propagaci vůči finančním zprostředkovatelům. Této firmě jsme věnovali sérii článků na webu Finsider.cz už v červnu 2019. Původní hlavní článek si můžete přečíst
zde. Skupina, která se do té doby prezentovala například na poradci-sobe.cz nebo Finfest a v magazínu Profi poradenství & finance, byla nějaký čas mediálně méně aktivní v oslovování finančních zprostředkovatelů. Souviselo to i s tím, že ve firmě skončila Michaela Skálová, která působila zároveň jako finanční zprostředkovatelka pod SAB servis i ředitelka společnosti Invest & Property. Poté, co IPC různě šachovala s vyjádřením o své vlastnické struktuře, zůstala u verze, že jejím vlastníkem je Oliver Kalnássy. Důležitou postavou v pozadí celé společnosti nicméně byl jistý Ladislav Vaněček. A jistá Alina Vaněčková dokonce chvilku figurovala v prezentacích jako vlastník. IPC měla ke konci roku 2020 bilanční sumu asi 874 milionů korun. Z toho astronomických 654 milionů na pohledávkách. A z nich na pohledávkách z obchodních vztahů 562 milionů korun. Tedy na pohledávkách za entitami, které nepatří do skupiny IPC. Vlastní kapitál přitom byl jen 35 milionů a dluhy 835 milionů. Tedy do IPC se nasypala obrovská hromada peněz z cizích zdrojů, které následně IPC napůjčovala dalším subjektům. A nutno podotknout, že podstatná část závazků IPC jsou závazky vůči svěřenským fondům, které spravují z pozice svěřenských správců přímo finanční zprostředkovatelé. Ti jsou v situaci, aby se dali na modlení.
Na webu Investujeme.cz, který patří společnosti Fincentrum & Swiss Life Select vyšel 9.12. naprosto šílený
článek propagující IPC ústy jejího šéfa investic Simona Slaniny. Tento článek jednoznačně poukazuje na neuvěřitelnou amatéřinu ze strany IPC, jak bývalo zvykem právě v roce 2019. V krátkosti IPC vybízí k tomu, aby s ní finanční poradci spolupracovali a že přišel čas lovit jednorožce v rizikovém private equity kapitálu. Článek je zcela vágní a obecný a navíc plný úplně nesmyslných vět.
„Velmi dlouhé, longrun spekulace a investice, představují například technologické spin-off projekty, kde se délka návratnosti investice (ROI) odhaduje na 7 až 10 let. „Nicméně právě tyto jsou z mého pohledu nejzajímavější. Sice zde máme nejvyšší rizika, ale ta se snažíme eliminovat opravdu pečlivým výběrem z mnoha stávajících možností a partnerů. Na druhou stranu zde očekáváme nejvyšší zhodnocení a dost možná ulovení pověstného jednorožce.“
K této pasáži článku se sluší dodat, že ROI je ukazatel ziskovosti vůči investované částce po ukončení investiční expozice a nikoliv doba návratnosti. Zároveň působí opravdu šíleně, když tady firma IPC operuje s tvrzením, že jde „lovit jednorožce“. Jednorožec je mezinárodně používaný termín pro rychle rostoucí společnosti, jejichž valuace přesáhne jednu miliardu USD. A IPC nám tu prostřednictvím svého ředitele investic říká, že ona takovou firmu vyráží „ulovit“ pomocí svého kapitálu, když její bilanční suma je pod 1 miliardu korun a když má víceméně jen půjčené peníze? To je opravdu hodně slabá pohádka pro slaboduché. Vedle propagace na serveru Investujeme.cz vyrazila IPC i k Alešovi Zavoralovi do vydavatelství A11 a jeho magazínu PROFI PORADENSTVÍ & FINANCE, kde bohužel také zřejmě nejsou schopni rozlišit scam od normálního inzerenta. IPC má svého krtka ve Fincentrum & Swiss Life Select v podobě Waltera Matláška, který je z větve Swiss Life a který v IPC působí jako nově jako finanční ředitel. Do svých řad IPC angažovala i bývalého poslance neúspěšného hnutí Úsvit, které úspěšně tuneloval Tomio Okamura. Rovněž IPC angažovala mediálního podnikatele Jiřího Morštadta. Každopádně IPC teď do své propagace mezi poradci opět pořádně šláplo. Ti by měli být ve spolupráci vůči této silně předlužené firmě, která na veřejnosti komunikuje úplné nesmysly a která drtivou většinu svých aktiv vyvedla ze své skupiny v podobě pohledávek, extrémně opatrní. A už vůbec by neměli hazardovat se svou vlastní trestní odpovědností tím, že v roli svěřenského správce budou do této skupiny posílat prostředky svých klientů bez důkladné analýzy ekonomické i právní.
XIXOIO dostává naloženo právem, není však jediná
Kryptopohádkář či chcete-li kryptovizionář Richard Watzke to se svým XIXOIO poslední týdny řádně schytává poté, co narval obrovské peníze do propagace v konvenčních médiích, jako je TV NOVA, Seznam, Economia nebo Forbes. Člověk mu musí dát za pravdu v jedné věci. Média se k němu zachovala jako pokrytci. Velká část těchto médií si od něj vzala peníze za reklamu, aby pak zaujala postoj, že je to vlastně krypto šmejd. Říká se lepší pozdě než později, ale pravda je taková, že peníze za reklamu jim zůstaly. Watzke se všemožně mediálně brání a celou kampaň prezentuje jako obrovský úspěch. K tomu se asi dá dodat jen to, že XIXOIO se chová jako církev a Richard Watzke jako takový prorok této církve. Jejich chování je na úrovni náboženských fanatiků, kteří každou informaci interpretují směrem, který hraje do karet jejich vidění světa. Je-li to tak, že XIXOIO je jen megalomanským projektem, který má mizivou šanci na úspěch, pak je to v zásadě v pořádku. Je-li to ovšem tak, že pod příběhem budoucích vizí někdo vybral obrovské finanční prostředky prostřednictvím tokenů XIX na to, aby se tyto peníze velmi neefektivně utratily například za IT služby a další služby, pak stojí za to položit otázku, zda to náhodou nebyl velký finanční úspěch, ovšem realizovaný jen pro velmi úzkou skupinu lidí. Aniž bychom někoho chtěli obviňovat z nekalého úmyslu, musíme konstatovat, že finanční výkazy za rok 2020 u XIXOIO nejsou dosud veřejné. A Watzke by si rozhodně měl dát pořádně záležet na tom, jak vyúčtuje svým investorům dosud vynaložené prostředky na jeho vizi. A také metodiku, jak vybíral dodavatele produktů a služeb.
Ale tentokrát možná trochu obecněji ke kryptoprojektům. Pravda je taková, že z krypta se stal mediální mainstream. Prakticky všechna větší média u nás kryptu dávají obrovský prostor pro zviditelnění. XIXOIO je možná jedním z nejdivočejších představitelů tohoto trhu, ale není jediným. Kryptoměny určitě nelze všechny házet do jednoho pytle. Podle řady odborníků, které jsme jako Comsense a Finsider.cz oslovili, některé z nich představují slibný technologický potenciál. Ovšem rozpoznávání tohoto potenciálu rozhodně není jednoduché. Zároveň platí, že kryptoměny jsou neuvěřitelně prolezlé nejrůznějšími podvody a megalomanskými nesmysly. Samostatným tématem je pak dominantní kryptoměna bitcoin, které jsme minulý týden věnovali
delší text. Každopádně když už se finanční zprostředkovatelé a další finančníci rozhodnou vložit část finančních prostředků do kryptoměn, tak by bylo dobré, kdyby tak nečinili amatérsky po vlastní ose, ale aby se obrátili na kryptoměnové specialisty. Ideálně na takové, kteří mají softwarový background z velkých nadnárodních technologických firem. Tito lidé mají zpravidla podstatně větší rozhled potřebný pro vyhodnocení potenciálu jednotlivých technologií. Trh je doslova zaplaven nejrůznějšími propagátory slepé víry v dlouhodobou držbu bitcoinu nebo jiných kryptoměn. Ať už se jedná o populární veřejně vystupující ekonomy, jako jsou Lukáš Kovanda nebo Dominik Stroukal, tak je potřeba se na celou problematiku dívat stále jako na sice možnou příležitost pro úspěšnou spekulaci, ovšem nikoliv jako definitivní řešení problémů monetární politiky, které objektivně a dlouhodobě existují. Kryptoměny jsou prostředí s minimálním legislativním i účetním definováním pravidel. Navíc prostředí, ve kterém operuje řada velice kontroverzních postav a které má silně koncentrovanou strukturu kapitalizace mezi úzkou skupinu lidí. Tím nevylučujeme, že některé z kryptoměn nebo subjektů, kolem nich přítomných, nemohou v budoucnu hrát významnou roli nejen na finančním trhu. Jen důsledně všechny nabádáme k opatrnosti, protože se jedná o prostředí s velmi zvýšenými riziky už tak relativně rizikového investičního prostředí, které je výrazně rizikové v řadě případů i bez kryptoměn.
Listopadová inflace 6,0 %
Listopadová inflace dosáhla 6,0 %, což je hodnota o 0,2 % vyšší, než jakou jsme zaznamenali v říjnu. Na druhou stranu nejedná se o překvapení, protože průměrný odhad analytiků oslovených REFINITIV byl dokonce o 0,1 % vyšší. Vyšší hodnota inflace dává zapravdu postupu ČNB, který vedl k navýšení 2T Repo sazby na současnou hodnotu 2,75 %. Tento nástroj je poměrně účinným mechanismem jak s inflací bojovat. Někteří ekonomové a politici to sice zpochybňují, ale my jsme o tom přesvědčení.
Graf výše ukazuje, že současná hladina inflace je nejvyšší od roku 2008. Tato situace je guvernérem ČNB nazývána zcela správně epizodou. V těchto hladinách nebývá obvyklé, aby se držela inflace dlouhodobě. Přirovnejme situaci k horečce pacienta. Když situaci bude léčit, horečku srazí. Nebude-li jí léčit a horečka se vymkne kontrole, pak to je mimořádně nebezpečná situace, která může ohrožovat pacienta. Tak jako tak není možné mít horečku vkuse rok. Stejně tak není možné, aby inflace byla dlouhodobě přítomna ve vysokých koncentracích, aniž by to neohrožovalo základy ekonomiky. Proto je tak důležitá léčba této situace. A právě zvýšení úrokových sazeb je sice nepříjemný, zato však dost účinný lék. Nečekejme, že se inflace zlepší obratem. Ve vysokých hladinách může přetrvávat klidně půl roku, ale rozhodně neupravujme naše očekávání, že v nadcházejících letech bude inflace dosahovat průměrů nad 5 %. Dlouhodobé průměry se pohybují mezi 2,0 až 2,5 %. Narazíme-li na extrémně nepříznivé 3leté období, tak můžeme dosáhnout například 3,5 % průměrné hodnoty inflace měřeno spotřebitelskými cenami CPI.
OK KLIENT a jeho hospodaření
Finančně zprostředkovatelská společnost OK KLIENT, dosáhla v roce 2020 obratu 413 milionů korun, což pro ni představovalo nárůst o 15 % proti předchozímu roku. Firma dosáhla poměrně výrazné provozní EBITDA na úrovni bezmála 49 milionů korun. To jí řadí mezi poměrně ziskové entity. Výsledná EBITDA se pohybovala kolem 40 milionů korun a čistý výsledek hospodaření pak činil 36,9 milionu korun. Bilanční suma na konci roku 2020 byla 136 milionů a firma disponovala vlastním kapitálem ve výši 41 milionů, jenž byl tvořen prakticky pouze nerozděleným ziskem a základním kapitálem. Za rok 2020 OK KLIENT zprostředkoval 700 milionů investičních produktů, 1,4 miliardy na pojistném v pojištění, 1 miliardu na spořících instrumentech a za 9,9 miliardy korun úvěrů. Na provizích vyplatil OK KLIENT 350 milionů ze 413 milionového provizního obratu, tedy pracuje v průměru s přibližně 15 % marží na své produkci. Vyplývá to z účetní uzávěrky společnosti, která byla založena do veřejné sbírky listin 9. prosince letošního roku. OK KLIENT má k dnešnímu dni 303 vázaných investičních zástupců, 348 úvěrových zprostředkovatelů a 613 pojistných vázaných zástupců. Vlastníky společnosti jsou Radoslav Kubiš a Štefan Tillinger. OK KLIENT má díky své velmi nízkonákladové centrále hodně dobrou ziskovost vůči svému obratu. Zároveň patří mezi firmy v oboru s relativně nižším zadlužením.
Italové pokutují Amazon
Italský antimonopolní úřad minulý týden uložil Amazonu pokutu 1,28 miliardy dolarů za zneužívání svého postavení k prosazování vlastních služeb a produktů. Je to jedna z největších pokut pro technologické giganty od jakékoliv evropské země a Amazon, který měl v roce 2020 čistý zisk lehce přes 21 miliard dolarů, už tuto pokutu určitě pocítí. Pokuta byla udělena za to, že Amazon poskytoval lepší viditelnost a propagoval více prodejce, kteří používají jejich vlastní logistickou službu Fulfilment. Amazon tak neumožnil přístup k těmto benefitům i ostatním prodejcům, kteří používají jiná logistická řešení. Regulátor zároveň uvedl, že navrhne opatření, která by problém vyřešila. Amazon s pokutou samozřejmě nesouhlasí a plánuje odvolání, pokud by neuspěl, musel by zhruba jednu dvacetinu svých příjmů odepsat.
EU navrhuje regulaci doručovacích služeb
V rámci regulace technologických firem a posílení pozice pracovníků představila Evropská komise návrh pravidel, které by daly mnoha řidičům a kurýrům ve službách firem jako je Uber nebo Deliveroo práva na zaměstnanecké benefity. Dny placené dovolené, nárok na penzi nebo minimální mzdu jsou samozřejmostí pro většinu zaměstnanců na starém kontinentě, ale řidiči a kurýři se dlouho považovali za nezávislé pracovníky, které si firmy „najímají“, aby odvezli zákazníky nebo přivezli jídlo. To by se podle Evropské komise mělo změnit a tito pracovníci by měli být klasifikováni jako zaměstnanci, pokud platformy, s kterými spolupracují, kontrolují a ovládají jejich pracovní výkon, omezují jejich možnost vybírat si pracovní hodiny nebo jim zabraňují spolupracovat s třetími stranami. Za takových podmínek by byli pracovníci zaměstnanci a firmy by musely začít platit potřebné benefity. Technologické firmy varují, že by to znamenalo ztrátu pracovních pozic, ale opozice zase tvrdí, že není fér, aby jejich byznysový model byl postaven na neplacení zaměstnaneckých nákladů, které tradiční firmy musí platit. Nová regulace by se týkala kolem 4 milionu lidí v EU.
Toyota alokovala 70 miliard dolarů na elektrifikaci
V úterý Toyota oznámila, že do roku 2030 bude investovat 70 miliard dolarů na posílení svých výrobních kapacit pro elektrická auta. Půlka z této částky půjde na výstavbu nových montovacích linek. Toyota, která spíše vyčkává, co se na trhu stane, odhaduje, že v roce 2030 budou elektrická auta představovat třetinu jejích prodejů, což je mnohem méně oproti například Volkswagenu, který by chtěl v tom samém období dosáhnout toho, aby polovina prodaných vozů byla elektrických. CEO největší automobilky světa Akio Toyoda na to konto uvedl: „Chceme dát lidem na výběr a počkáme o chvílí déle, než budeme jasně rozumět tomu, kam trh směřuje.“ Firma tak bude v následujících letech sledovat strategii snižování emisí přes hybridní, vodíková i elektrická auta a nesázet vše na jednu kartu. Do roku 2030 se chystá firma představit 30 elektrických vozů a dále investovat do vlastních kapacit výroby baterií.
Norové už třídí podle ESG
Norský státní investiční fond, největší státní fond na světě o 1,4 bilionech dolarů, si tento rok udělal studii rizikovosti u 442 firem, do kterých investuje a závěrem bylo, že přestane investovat do 9 z nich. Proč? Protože firmy nesplňují některá z ESG stanovisek a jsou tak pro Nory neperspektivními tituly. Norský fond investuje po světě od více než 9100 firem a používá FTSE Global All Cap index jako základ pro jeho vlastní referenční index. Fond nespecifikoval, o jaké firmy se jedná, ale řekl, že v rizikové zóně je dalších 65 firem, které se můžou brzo dostat na černou listinu.
Porsche na burzu?
Podle některých zpráv Volkswagen stále zkoumá benefity uvedení jejich luxusní značky Porsche na burzu, aby se podařilo financovat nákladné investice přechodu na výrobu elektrických vozů. Spekulace se objevily už počátkem roku, ale prozatím nebylo přijato žádné rozhodnutí. Odhaduje se, že Porsche by se mělo kapitalizací pohybovat mezi 45 a 90 miliardami euro. Dále se spekuluje, že rodiny Porsche a Piech, které vlastní majoritního vlastníka Volkswagenu Porsche SE by se mohli zbavit části podílu v VW a za peníze nakoupit podíl v nově vzniklé společnosti, mluví se až o 15 miliardách euro. Jak akcie VW, tak Porsche SE vyrostly přes 8 % v reakci na tuto zprávu. Porsche SE označilo zprávu za čistou spekulaci.
Nákupy ve farmacii
Farmaceutickým firmám se během pandemie daří a vesele nakupují. Pfizer v pondělí oznámil, že nakoupí výrobce léčiv Arena Pharmaceuticals, který se věnuje vývoji léků proti nemocem v lidském trávicím traktu. Pfizer nabízí 100 % premium oproti páteční uzavírací ceně na burze a zaplatil by tak 6,7 miliard dolarů. Pfizer by tak dále expandoval svoje portfolio potom, co minulý měsíc uzavřel nákup imuno-onkologické společnosti Trillium Therapeutics za 2,22 miliardy dolarů. Pro Pfizer je nákup výhodný hlavně proto, že Arena má v poslední fázi klinických testů budoucího šampiona pod pracovním názvem etrasimod, který léčí zánětlivá onemocnění střev. Tento trh je dnes globálně odhadován na 20 miliard dolarů a jen etrasimod by mohl do budoucna, podle firemních odhadů, přinést 3,8 miliardy dolarů v tržbách.
O ještě větší deal se chce postarat australská společnost CSL, která si brousí zuby na švýcarského výrobce Vifor, ten se soustředí především na léčiva na nemoci ledvin a kardiovaskulárního oběhu. CSL nabízí za portfolio a výrobní kapacity ve Švýcarsku a Portugalsku 11,7 miliard dolarů. Někteří analytici věří, že cena je příliš vysoká, protože neexistuje mnoho synergií mezi aktuálním provozem firmy a Viforem, který navíc tolik neinvestuje do výzkumu a velkou část příjmů generuje z partnerství. CSL ale potřebuje rozšířit portfolio, protože se z 90 % soustředí na odebírání a zpracování krevní plazmy, což se během pandemie ukázalo jako nestabilní zdroj příjmů.