Úvodní slovo
Vážení čtenáři,
energetická krize, z řetězu utržená inflace a úrokový masakr ČNB. Do toho nejistá politická situace v ČR, opět se rozjíždějící covid a ochromený automotive průmysl. Končící babí léto má na domácí scéně od pohody daleko. Tato konstelace hvězd logicky nesvědčí koruně, která se dostává pod tlak. A to navzdory výhledu na rychlé utahování domácí měnové politiky. Vždyť základní sazba by se koncem letošního roku měla vyšplhat do neutrálních úrovní okolo 2,5-3 %. ČNB dokonce oznámila, že od ledna zahájí odprodej výnosů z devizových rezerv. Ani to pozitivní impuls pro korunu nepřineslo.
Naopak na západních trzích akcie nadále trhají rekordy a nervozita měřená ukazatelem implikované volatility VIX je nejnižší od příchodu pandemie. Vyhlídky na první zvýšení úrokových sazeb Fedu v druhém pololetí 2022 pozitivně ovlivňují dolar. Oslabování koruny pak v kontextu hluboce deficitního státního rozpočtu není až takovým překvapením. Nezbývá než doufat, že nová vláda pevně uchopí otěže a zabrzdí enormní dluhovou expanzi. Například „antivirová“ podpora mladoboleslavské Škodovky je přinejmenším přitažená za vlasy, zejména v kontextu extrémně nízké domácí nezaměstnanosti. Ta je hned po Japonsku a Koreji třetí nejnižší ze všech zemí OECD. A koncern VW na tom při pohledu na více než 100% růst akcií za poslední rok rozhodně není zle.
Příjemné čtení přeje
Josef Navrátil, Analytik
Hlavní akciové indexy
Po zářijovém více než 5% poklesu přišel pro akciové investory v USA více než slušný říjen. Potvrzuje se tak „buy the dip“ mentalita, v jejímž rámci je jakýkoliv pokles na trzích využit jako nákupní příležitost. Nejsledovanější zámořský index S&P 500 za poslední měsíc připsal 6,6 %, a to navzdory nervozitě vyvolané zvýšenou inflací a problémům na poli mezinárodního obchodu.
Na burzách tak panuje klid, což je patrné na vývoji indexu implikované volatility VIX, který propadl na 16 bodů, tedy na hodnoty typické pro období před příchodem pandemie.
Optimismus je tažen poklesem případů koronaviru ve Spojených státech, kde je situace v tomto ohledu oproti ČR diametrálně odlišná. K tomu se přidává velmi dobrá výsledková sezóna za třetí kvartál, v jejímž rámci firmy překonávají odhady analytiků. Prozatím reportovalo přibližně 55 % firem z S&P 500, jejich zisky rostou velmi slušným 36% meziročním tempem.
Fed podle očekávání oznámí zahájení snižování objemu programu kvantitativního uvolňování. Ten by měl lineárně klesat až do poloviny příštího roku. První nárůst sazeb pak může přijít již ve druhém pololetí 2022. Ani z toho si však investoři hlavu nelámou. S&P 500 od začátku roku připsal 24 %, Nasdaq 100 pak dokonce 25 %.
Podobného vývoje jsme svědky i v rámci evropských trhů, i když oživení je zde pomalejší. Od začátku roku připisuje STOXX Europe 600 více než 18 %. Na říjnovém zasedání ECB nepřekvapila, když Lagardeová potvrdila nákupy aktiv o něco pomalejším tempem. Na vysokou inflaci se však centrální banka dramatickou změnou své velmi uvolněné měnové politiky reagovat nechystá.
Pražská burza zažila začátkem října nejprve znatelný nárůst, který však byl v průběhu měsíce korigován. Stojí za tím vývoj na ČEZu a bankovních titulech, tyto pouhé čtyři akcie tvoří přibližně 2/3 indexu PX.
ČEZ byl začátkem října pochopitelně tažen dramatickým nárůstem cen silové elektřiny. Na domácí energetické burze se dodávka na rok 2022 krátkodobě obchodovala i za více než 160 EUR/MWh, v průběhu měsíce však cena klesala až k 110 EUR/MWh. Akcie ČEZu se tak krátkodobě podívaly až k 800 korunám za kus, následně však propadly k aktuálním 730 CZK. Banky se poté v závěru měsíce dostaly pod menší tlak kvůli opět se rozjíždějící pandemii, složité situaci v průmyslu a obecně vyšší nervozitě v domácí ekonomice. Přesto si české akcie letos vedou skvěle a PX je od začátku roku o 29 % výše.
Čínské akcie reprezentované indexem CSI 300, který sleduje vývoj na burzách v Shanghai a Shenzenu, v průběhu října prakticky jen stagnovaly. Nadále pokračuje nervozita ohledně tamních developerů, když se k problémům Evergrande přidávají další hráči. Zklamání přinesl výsledek čínského HDP, ten rostl meziročně ve třetím čtvrtletí jen o 4,9 %. Příčinou jsou výpadky elektřiny kvůli nedostatku uhlí, drahé vstupy do výroby a restriktivní vládní kroky. Čína by podle MMF měla letos růst o 8 %, v roce 2022 pak „jen“ o 5,6 %.
Situaci na nervózním nemovitostním trhu se snaží hasit centrální banka, která do ekonomiky pumpuje významné objemy likvidity. Není se čemu divit, protože pro Čínu jde o naprosto klíčové odvětví tvořící přibližně třetinu tamní ekonomiky.
Japonské akcie si pak prošly mírným poklesem. Tamní centrální banka se s vysokou inflací potýkat nemusí, výhled pro letošní rok zahrnuje pouhou stagnaci cen.
Akciový trh - USA
Říjen byl na trzích ve Spojených státech zalitý sluncem. Akciové indexy nejen že korigovaly předchozí poklesy, ale rostly na nová historická maxima. S&P 500 tak pokořil hranici 4 600 bodů. Velmi dobře se vyvíjí výsledková sezóna za třetí kvartál, v jejímž rámci reportovala již více než polovina společností. Konkrétně 82 % firem prozatím překonává odhady na bázi čistých zisků, které rostou o 39 % meziročně. Pokud se podíváme na celý letošní rok 2021, trh čeká nárůst čistých zisků o 45 %, tržby by pak měly růst o bezmála 12 %. V příštím roce by pak měla přijít stabilizace po bouřlivých pandemických letech a pozvolný růst.
Spojené státy se aktuálně obchodují za přibližně 21násobek očekávaných čistých zisků v příštích 12měsících. Stále se jedná o z historického pohledu zvýšené úrovně, nicméně současná situace nadprůměrně vysoké ocenění do velké míry ospravedlňuje. Klíčový bude pro akcie především vývoj měnové politiky Fedu. Ten by měl již ve středu 3. listopadu oznámit konkrétní podmínky tzv. taperingu, tedy postupného snižování objemu kvantitativního uvolňování. Zajímavé bude rovněž sledovat komentáře centrálních bankéřů o inflaci, která se zdá být méně přechodná, než všichni doufali. Déletrvající vysoké inflační tlaky by mohly Fed přinutit jednat a agresivněji utahovat svou politiku, což by bylo pro akcie negativní. Prozatím však investoři tomuto scénáři evidentně dávají jen malou pravděpodobnost.
Americké akcie tak zůstávají poměrně vysoko oceněné. Nicméně vzhledem k stále velmi nízkým úrokovým sazbám a vysoké inflaci nemají dynamicky orientovaní investoři vůči akciím příliš atraktivních alternativ. Spojené státy jsou navíc největším trhem vůbec, vždyť v rámci indexu MSCI World mají 68% zastoupení. Na dlouhém horizontu akcie rozhodně dávají v rámci diverzifikovaného portfolia i na současných úrovních smysl, krátkodobě však můžeme být svědky korekce či podprůměrné výkonnosti. Rozhodně nečekejme, že v příštích letech budou akcie generovat pravidelně vysoké dvojciferné výnosy. Další cenový nárůst může být ospravedlněn jen pokračujícím růstem ziskovosti firem, potenciál růstu z titulu expanze valuací je poměrně vyčerpaný.
Akciový trh - eurozóna
Akcie obchodované v rámci eurozóny letos nepředvádí tak hvězdné výkony jako tituly ze Spojených států. Přesto od ledna připisují poměrně solidních 16 %. I v Evropě probíhá výsledková sezóna za třetí kvartál. Své výsledky představila rovněž více než polovina společností, kdy odhady překonává zhruba 60 % firem z indexu STOXX 600. Meziroční růst tržeb je dosud 14,1% a čistého zisku 41%, tedy vidíme velmi dobrá čísla hovořící o zotavující se evropské ekonomice.
Na zasedání ECB konaném v posledním říjnovém týdnu k výraznějšímu překvapení nedošlo. Evropská centrální banka bude nadále provádět kvantitativní uvolňování s mírně nižší dynamikou než dříve. Nicméně snaha udržet výnosy na extrémně nízkých úrovních je nadále patrná, vysoké inflaci navzdory. Ceny v eurozóně v září rostly 3,4% tempem, což je nejvyšší hodnota od roku 2008. Důvodem růstu cen jsou z velké části výrazně zdražující energie.
Ocenění evropských akcií se pohybuje na 15,5násobku očekávaných čistých zisků. To znamená čtvrtinový diskont oproti Spojeným státům. Má to však své důvody, zejména slabší zastoupení růstových firem, které si investoři obecně cení na vyšší valuace. Eurozóně bohužel chybí dynamické společnosti s globálním přesahem, zejména v oblasti technologií, IT řešení a internetových služeb. To je patrné i na zastoupení jednotlivých sektorů podle tržní kapitalizace, kde dominují společnosti ze sektoru spotřeby, průmyslu a financí.
Evropským průmyslovým společnostem vůbec nevyhovuje ani současné prostředí růstu cen či nedostatku celé řady materiálů a komponent do výroby. Stačí vzpomenout na problémy automobilek s dodávkou čipů a s tím související nepříjemnou situaci na trhu nových i ojetých aut. V Mladé Boleslavi by o tom mohli vyprávět. Kvůli výpadkům dodávek čipů se letos pravděpodobně nevyrobí čtvrt milionu vozů s logem okřídleného šípu na přídi.
Z důvodu příznivějšího ocenění stojí za úvahu evropské akcie v portfoliích lehce nadvážit. Starý kontinent má rozhodně oproti Spojeným státům vyšší výnosový potenciál, avšak s vyšším rizikem. Zatímco největší světový správce aktiv BlackRock pro následujících 5 let prognózuje americkým akciím 6% roční zhodnocení, pro akcie obchodované v rámci Evropy odhaduje 8,2% výnos v dolarovém vyjádření. Skutečný vývoj na trzích je však otázkou. Evropa se potýká s celou řadou problémů a jde rozhodně o ekonomicky méně zdravý region než Spojené státy.
Akciový trh - rozvíjející se regiony
Investice do akcií rozvíjejících se trhů letos investorům příliš radosti nepřináší. Zatímco akcie obchodované v rámci Spojených států či Evropy připisují dvojciferné zisky, rozvíjející se trhy přinesly pouze zhruba 5% zhodnocení.
Nervozita přetrvává na čínských akciích. Developer Evergrande sice odvrátil svůj bankrot, když opožděně uhradil splátku zahraničním dluhopisovým věřitelům. Nicméně do úzkých se dostávají i další firmy působící v realitním sektoru. Zklamání přinesl výsledek čínského HDP, ten rostl meziročně ve třetím čtvrtletí jen o 4,9 %. Příčinou jsou výpadky elektřiny kvůli nedostatku uhlí, drahé vstupy do výroby a restriktivní kroky vlády, která si letos došlápla na celou řadu firem z nejrůznějších odvětví, od technologií až po soukromé vzdělávání. Čínské akcie se tak bezesporu na první pohled zdají být poměrně levné, rizika takové investice jsou však výrazně vyšší než v případě standardních trhů.
Základní stavební kámen portfolií by měli investoři hledat především v rámci vyspělých regionů jako USA, západní Evropa či Japonsko. Emerging markets by skutečně měly být spíše doplňkem. Vše by nicméně mělo být zasazeno do kontextu výnosového a rizikového apetitu investora. V posledních letech emerging markets obecně za vyspělým světem zaostávaly, potenciál pro nadvýnos tak dlouhodobě rozhodně mají.
Odvážní investoři tak mohou doplňkově tyto akcie zařadit do portfolia, a to i v rámci diverzifikace akciové složky. Nicméně nejde o bezpodmínečnou nutnost. Na Čínu a další rozvíjející se regiony si investoři nepřímo vytváří expozici i skrze globálně působící firmy sídlící v USA či Evropě. Společnosti jako například Apple, Volkswagen, AMD nebo Nike totiž generují významnou porci tržeb právě v rozvíjejících se regionech.
Akciové a dluhopisové podílové fondy
Domácím akciovým fondům se letos vede velmi dobře, když téměř všechny připisují dvojciferné zisky. Nejhorší výkonnost od ledna dosahuje velmi oblíbený Top Stocks vedený Janem Hájkem, který zhodnotil o „pouhých“ 8 %. Sázka na koncentrované portfolio převážené v odvětví biotechnologií se tak letos příliš nevyplácí. Naopak druhý nejlepší výsledek letos dosahuje fond Stock Small Caps, rovněž z dílny Erste. Vůbec nejlépe se daří NN Central European Equity, ten zhodnotil prostředky investorů o 27 % díky výraznému růstu východoevropských akcií. Konkurenční Conseq Akcie Nové Evropy roste dokonce o více než 35 %.
Akcie se nadále drží na zvýšených cenových úrovních, nicméně vzhledem k současné inflaci mnoho zajímavých alternativ neexistuje. V rámci portfolií dlouhodobě orientovaných investorů by tak měla být akciová složka nadále významně zastoupena, zejména v kombinaci s realitními investicemi. V případě kratších horizontů je však vhodné se mít před akciemi na pozoru, neboť vzhledem k současným valuacím nelze v dohledné době poklesy vyloučit. Časovat trh se však zpravidla nevyplácí, pokud je investiční horizont dostatečně dlouhý, tak vystupovat z akciových pozic vyjma nutné rebalancování portfolií nelze obecně doporučit.
Dluhopisové fondy jsou letos pod tlakem výrazného nárůstu výnosů do splatnosti, což má za následek přecenění jejich portfolií směrem níže. Nejvýrazněji jsou pak tímto trendem logicky zasaženy fondy s dlouhou durací. Zatímco začátkem roku nesl 5letý český státní dluhopis 0,8 % do splatnosti, dnes je to přes 2,8 %. Důvodem tak dramatického nárůstu je drastické utahování měnové politiky ČNB a očekávání na pokračování růstu úrokových sazeb v příštích měsících.
Nejhorší výkonnost má letos NN International Czech Bond, který investuje právě do českých státních bondů s velmi dlouhou splatností (durace portfolia 6,4). Vůbec se nedaří ani největšímu domácímu dluhopisovému fondu Sporobond, který odepisuje 4,8 %. Vzhledem k současnému vývoji na trhu může být vhodnou strategií zaměřit se na fondy s velmi krátkou durací, když roční český státní dluhopis nese již poměrně zajímavých 2,5 %. Nadále přetrvává atraktivita firemních dluhopisů s krátkou durací, například skrze fondy J&T Money a Bond. Investoři se však musí smířit s tím, že před 5% či dokonce vyšší inflací je dluhopisy bohužel neochrání.
Nejhorší výkonnost má letos NN International Czech Bond, který investuje právě do českých státních bondů s velmi dlouhou splatností (durace portfolia 6,4). Vůbec se nedaří ani největšímu domácímu dluhopisovému fondu Sporobond, který odepisuje 4,8 %. Vzhledem k současnému vývoji na trhu může být vhodnou strategií zaměřit se na fondy s velmi krátkou durací, když roční český státní dluhopis nese již poměrně zajímavých 2,5 %. Nadále přetrvává atraktivita firemních dluhopisů s krátkou durací, například skrze fondy J&T Money a Bond. Investoři se však musí smířit s tím, že před 5% či dokonce vyšší inflací je dluhopisy bohužel neochrání.
Smíšené a nemovitostní podílové fondy
Smíšené fondy jsou obecně mixem akcií a dluhopisů, je tak logické, že se jejich výkonnost pohybuje přibližně uprostřed rozpětí vývoje těchto dvou základních tříd aktiv. Zpravidla pak platí, že čím větší mají fondy zastoupení akcií, tím vyšší výkonnosti v poslední době dosahovaly. Smíšené fondy patří v Česku mezi nejoblíbenější kategorii vůbec, ke konci června v nich bylo spravováno 262 mld. CZK, což je více než 40 % veškerého majetku ve fondech kolektivního investování.
Jednoznačným hegemonem je v objemu obhospodařovaného majetku ČSOB bohatství, který je vlajkovou lodí druhé největší v tuzemsku působící banky podle počtu klientů. Jeho výkonnost však stahuje k zemi nemalý objem českých státních dluhopisů, které v současném prostředí rostoucích výnosů klesají na ceně. Díky velmi silné distribuci se však fondu podařilo vybudovat AUM čítající 34 miliard korun.
S výjimkou pravidelných investic nízkých částek smíšené fondy příliš nepreferujeme.
Zdrojem popularity realitních fondů je jejich velmi nízká volatilita, když ani v rámci pandemického roku 2020 investoři nezaznamenali ztráty, naopak cena podílových listů nadále rostla. Důvodem je snaha správců připisovat pravidelný výnos, čehož řada z nich dosahuje díky přeceňování nemovitostního portfolia směrem výše. Čelní pozici v rámci tuzemských realitních fondů už dlouhé roky drží ČS nemovitostní, který aktuálně spravuje přes 28 miliard korun. Dlouhodobě však výkonnostně pokulhává, když se na chvostu v oblasti zhodnocení drží nejen letos, ale i v loňském roce. Lepší výnosy generují menší a dravější fondy.
Správce nemovitostních fondů nyní trápí výrazný růst úrokových sazeb v ČR. To se propíše nejen do nákladů financování, ale i valuačních modelů, pomocí kterých se nemovitosti oceňují. V případě pokračujícího dramatického růstu výnosů, a tím pádem i diskontní míry používané v modelech, tak můžeme být svědky poklesu cen nemovitostí. Nájemní výnosy totiž v posledních letech zpravidla klesaly (a ceny rostly), což se nyní může změnit kvůli požadavku investorů na výnosy adekvátní současnému úrokovému prostředí. Nemovitosti do portfolií dlouhodobých investorů bezesporu patří. Musíme však mít na paměti, že nic neroste do nebes. Jedná se bezesporu o investici vhodnou přinejmenším na střednědobý horizont.
Správce nemovitostních fondů nyní trápí výrazný růst úrokových sazeb v ČR. To se propíše nejen do nákladů financování, ale i valuačních modelů, pomocí kterých se nemovitosti oceňují. V případě pokračujícího dramatického růstu výnosů, a tím pádem i diskontní míry používané v modelech, tak můžeme být svědky poklesu cen nemovitostí. Nájemní výnosy totiž v posledních letech zpravidla klesaly (a ceny rostly), což se nyní může změnit kvůli požadavku investorů na výnosy adekvátní současnému úrokovému prostředí. Nemovitosti do portfolií dlouhodobých investorů bezesporu patří. Musíme však mít na paměti, že nic neroste do nebes. Jedná se bezesporu o investici vhodnou přinejmenším na střednědobý horizont.
Státní dluhopisy
Dění na dluhopisovém trhu bývá většinou poklidné až nudné. Poslední týdny jsou však výjimkou potvrzující pravidlo. Globálně dochází k nárůstu dluhopisových výnosů, přičemž na domácím trhu je tento trend obzvláště silný. Důvodem je nečekané utahování měnové politiky ze strany ČNB. Ta na čtvrtečním zasedání pravděpodobně opět výrazně navýší 2T repo sazbu, přičemž ke konci roku bychom se ze současných 1,5 % měli podle současných odhadů posunout někam do pásma 2,5-3 %.
Prostor k navyšování úrokových sazeb je bezesporu značný, vždyť v kontextu inflace se reálně pohybujeme stále v hlubokém záporu. ČNB má evidentní obavy ze současných silných inflačních tlaků, které jsou sice částečně dovezeny ze zahraničí, nicméně z podstatné míry jsou i domácího charakteru. Růst sazeb je tak rozhodně na místě. Koruna se navzdory krokům centrální banky dostává pod prodejní tlak, zřejmě i kvůli její překoupenosti z dob měnových intervencí. Z úrovní okolo 25,3 EUR/CZK se tak posouvá na 25,7 EUR/CZK. Domácí měna tak bohužel inflační tlaky netlumí.
Výhledy na rychlý růst sazeb jsou již v současných cenách na dluhopisovém trhu do velké míry započteny. Meziměsíčně došlo k nárůstu výnosu 3letého českého státního dluhopisu o 80 bazických bodů na dnešních 2,76 %. Desetiletý pak za uplynulý měsíc vzrostl o téměř 60 bazických bodů na 2,68 %. To výrazně zvyšuje atraktivitu investic do českých státních dluhopisů, zejména těch s krátkou splatností. Například roční dluhopis se dnes obchoduje s výnosem do splatnosti okolo 2,5 %, ještě v září to bylo méně než 1 %.
Fondy peněžního trhu investující do repo operací s ČNB či státních pokladničních poukázek tak pro opatrné investory opět začínají dávat smysl. Obezřetnost se však vyplatí zachovat v případě fondů s delší durací portfolia, které jsou výrazněji citlivé na pohyby tržních úrokových sazeb. Další nárůsty výnosů do splatnosti, a tím pádem i poklesy cen dluhopisů, rozhodně nelze vyloučit. Naopak jde o poměrně pravděpodobný scénář, dynamika růstu výnosů však již bude zřejmě výrazně slabší.
Na tržní vývoj reagují i domácí banky, a to zejména zvyšováním úrokových sazeb u hypoték. Zejména u menších bankovních domů poté dochází i k nárůstu úroků na spořících účtech, u těch nejlepších přibližně na současnou úroveň repo sazby okolo 1,5 %. Není se čemu divit, když jsou získané prostředky ve většině případů obratem ukládány do ČNB.
Komodity
Při pohledu na ceny komodit zaujme pokračující nárůst ropy. Stojí za ním vysoká poptávka z důvodu oživující globální ekonomiky. Kvůli vysokým cenám elektřiny a plynu se ropa rovněž více používá jako alternativní palivo v řadě provozů. Tomu však nedostačuje nabídka, zejména ze strany kartelu OPEC+, který navyšuje denní produkci pouze o dříve dohodnutých 400 tisíc barelů měsíčně. Ceny PHM u domácích čerpacích stanic tak letí vzhůru a není se čemu divit, když je meziročně ropa Brent dražší o 125 %. Naopak došlo k mírnému uklidnění na poli cen elektřiny, která v případě domácího trhu při pohledu na dodávku pro rok 2022 v říjnu klesla o 16 %. Situace je však stále nejistá, a to zejména u plynu, kde se diskutuje o velikosti dodávek pro zimní období z Ruska do Evropy. Kontrakt s dodávkou v prvním kvartálu se obchoduje za 65 EUR/MWh, oproti úrovni v lednu je tak na 3,5násobku. Nezbývá než doufat, že ceny zamíří níže, jinak bude letošní zima obzvlášť krušná.
Drahým kovům se nadále příliš nedaří, zlato osciluje pod hladinou 1800 USD/unce. Nesvědčí mu současný optimismus na trzích a nárůst globálních dluhopisových výnosů, což zvyšuje oportunitní náklady jeho držby. Stále však může být zlato velmi dobrou pojistkou proti příchodu tržních turbulencí. Oproti akciím se zdá být relativně levné, přičemž současná měnová expanze by mu měla dlouhodobě svědčit.
Kryptoměny
V průběhu října zaplavil kryptoměnový trh optimismus. Bitcoin dosáhl nové historické maximum na úrovni 67 tisíc dolarů, ze kterého následně mírně korigoval. Přesto je za uplynulý měsíc přibližně o polovinu výše, stejně jako druhá největší kryptoměna ethereum.
Pomohlo k tomu dlouho očekávané schválení prvního bitcoinového ETF v USA (ProShares Bitcoin Strategy). Jeho fungování však není založeno na přímém nákupu bitcoinu. Expozice je vytvářena prostřednictvím futures obchodovaných na burze CME. A to je problém, neboť na těchto futures je patrné contango, tedy postupný růst cen kontraktů se vzdalující se expirací. Při rollování tedy bude docházet ke ztrátám, velmi pravděpodobně tak toto ETF bude za výkonností bitcoinu zaostávat, a to i kvůli nákladovosti 0,95 % ročně. Přesto jde o růstový impuls, zájem investorů dokládá fakt, že během prvního dne do fondu vložili více než jednu miliardu dolarů. Krátce po uvedení prvního ETF byl spuštěn druhý fond obdobného typu Valkyrie Bitcoin Strategy ETF, který však přilákal podstatně menší zájem investorů.
Daleko zajímavější by nicméně bylo schválení spotových ETF na bitcoin, které by skutečně držely mince a nevytvářely by expozici skrze futures kontrakty s peněžním vypořádáním. Ke schválení spotového ETF jsou překážkou zejména obavy regulátora ohledně řádné úschovy mincí. Komise pro cenné papíry by však mohla překvapit již 14. listopadu, kdy bude rozhodovat o schválení ETF od známého správce aktiv VanEck, které by mělo držet bitcoin fyzicky.
Říjnové spuštění dvou ETF podpořilo celý kryptoměnový trh v růstu. Pryč tak jsou obavy z čínských zákazů. Bitcoinu naopak svědčí současný strach z inflace, v jehož rámci se k němu uchyluje celá řada investorů jako k dlouhodobému (ačkoliv velmi volatilnímu) uchovali hodnoty. Bitcoin však na rozdíl od zlata rozhodně není dobrou pojistkou proti příchodu turbulencí na finančních trzích. V případě propadu akcií by bitcoin pravděpodobně zaznamenal výrazné ztráty, podobně jako na jaře loňského roku. Svým cenovým vývojem tak spíše připomíná velmi rizikovou technologickou akcii.
